5 C 61/2022-40 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu dne 30.11.2021 se žalobce domáhal toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7.626 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a kapitalizovaným úrokem, dále úrokem 20,11 % ročně z částky 4.420,36 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4.420,36 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 5.2.2013 k uzavření smlouvy o půjčce. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 5.000 Kč, a to v hotovosti, v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 3.626 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 477 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,11 % ročně, sjednanou v článku 3 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 800 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.349 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 192 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 17.12.2013. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 18.2.2013. Ke dni 19.3.2013 vyčíslil žalobce dluh ve výši dlužné jistiny ve výši 4.420,36 Kč a dlužný poplatek ve výši 3.205,64 Kč. Poté nebylo na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Pohledávka z uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5.1.2021. 2. Soud vzal za prokázané tyto skutečnosti: 3. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 5.2.2013 mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným soud zjistil, že žalovanému je poskytována půjčka ve výši 5.000 Kč a že se zavazuje zaplatit za tuto půjčku poplatek ve výši 3.626 Kč, který je vypočten jako součet úroku ve výši 477 Kč, poplatku za administrativní činnost 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.349 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku uhradit ve 45 týdenních splátkách po 192 Kč Smlouva je žalovaným podepsána. Smluvní podmínky nejsou součástí smlouvy o půjčce a nelze z nich zjistit, zda byly žalovaným podepsány. Z tvrzení žalobce obsažených v žalobě a z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 18.2.2013 částku 1.000 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno spolu s výší dlužné pohledávky. 4. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31.12.2013 a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném k datu uzavření smlouvy o půjčce. Podle ustanovení § 657 občanského zákoníku přenechává smlouvu o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejm. peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 52 odst. 1 občanského zákoníku ve znění platném do 31.12.2013 spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, příp. jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel. Podle § 55 odst. 1 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejm. nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odst. 2 ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Z ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění platném k datu uzavření smlouvy a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou smlouvu a musí obsahovat min. všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoliv až v dalších souvisejících dokumentech, např. ve všeobecných obchodních podmínkách. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání (§ 37 odst. 1 občanského zákoníku). Z § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy č. 3 k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku. Sankcí za náležité nesplnění informačních povinností stanovených v § 6 citovaného zákona je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, uveřejněné ČNB a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Jediným plněním, které může věřitel požadovat, kromě splátky jistiny, je tedy zmíněný úrok ve výši diskontní sazby a další poplatky ani jiné jakékoliv platby není spotřebitel povinen platit. 5. Soud dovodil, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce a zároveň že tato smlouva v rozporu s ustanovením § 6 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu, tedy povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a příp. údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr. Smlouva rovněž neobsahuje informace o právu na odstoupení od smlouvy a podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost nemůže zhojit ani obsah smluvních podmínek smlouvy o půjčce, neboť i podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 II . ÚS 3512/11 obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, a naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Pokud tak učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. 6. S ohledem na učiněné závěry a s přihlédnutím k ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb. soud uzavřel, že smlouva o půjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná a žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se žalobci mohlo dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby, ovšem požadavek na zaplacení takového úroku žalobce neuplatnil. Soud vychází z toho, že žalovaný na smlouvu o půjčce zaplatil částku 1.000 Kč. Pokud si půjčil 5.000 Kč, zbývá mu doplatit 4.000 Kč, kdy v tomto rozsahu shledal soud žalobu důvodnou, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když je zjevné, že se ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Lhůtu k plnění ve výroku I. soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce měl ve věci úspěch přibližně v ½, ve stejné výši byl neúspěšný.