6 C 223/2016-59 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 9 667,84 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce, na základě které žalované dne 22. 7. 2015 zapůjčil částku 3 000 Kč na dobu do 26. 8. 2015. Úrok ze zápůjčky za toto období činil 840 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zápůjčku ve lhůtě splatnosti nevrátila, domáhal se žalobce dále úhrady smluvní pokuty ve výši 5 827,84 Kč. Pokud jde o příslušenství, žalobce požadoval úrok z prodlení v zákonné výši, a to od 25. 9. 2015. 2. Žalovaná ve své účastnické výpovědi namítla, že ji insolvenční soud osvobodil od placení pohledávek, a proto navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 3. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen insolvenční soud) ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužníka (žalované) a současně soud povolil řešení jejího úpadku oddlužením. Usnesením insolvenčního soudu ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] bylo potom schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře a insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. [jméno] [jméno]. 4. Usnesením ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 6 C 223/2016-17, zdejší soud vyrozuměl žalobce o skutečnosti, že insolvenční soud zjistil úpadek žalované a povolil jí řešení tohoto úpadku formou oddlužení. Zároveň zdejší soud přerušil soudní řízení a informoval žalobce o možnosti uplatnit svou pohledávku v insolvenčním řízení. 5. Usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka (žalované) a vzhledem ke splnění všech podmínek osvobodil žalovanou od placení pohledávek věřitelům zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a dále na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku (žalované) pro tyto pohledávky právo postihu. 6. Podle ust. § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v rozhodném znění účinném do 31. 5. 2019 (dále jen„ insolvenční zákon“) platí, že jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Podle ust. § 414 odst. 2 insolvenčního zákona se osvobození podle odst. 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození podle odst. 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (§ 414 odst. 3 insolvenčního zákona). 7. Z citovaných ustanovení tedy jasně vyplývá, že osvobození od placení pohledávek zásadně dopadá na neuhrazené pohledávky nebo jejich neuhrazenou část, které měly být uspokojeny při oddlužení, tj. pohledávky přihlášené, pohledávky považované za přihlášené ze zákona, pohledávky nepřihlášené, které měly být přihlášeny, pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168 insolvenčního zákona) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169 insolvenčního zákona) a také na pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170 insolvenčního zákona). Oddlužení dopadá i na pohledávky, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, protože nebyly uplatněny řádně a včas nebo byly úspěšně popřeny. Osvobození dopadá i na nároky (postihy), které by mohly vůči dlužníkovi uplatňovat osoby, které za dlužníka plnily nebo budou plnit pohledávky zahrnuté do oddlužení (ručitelé, spoludlužníci); nesplní-li dlužník nároky těchto osob dobrovolně, nelze je na něm vymáhat. Přiznáním osvobození však pohledávka věřitele vůči dlužníkovi nezaniká; trvá dále s tím, že ji nelze vůči dlužníkovi uplatňovat ke splnění (ale ani k započtení), tedy nelze se jí domáhat soudně a nelze ji vymáhat (jedná se nadále až do případného zániku či odejmutí osvobození jen o tzv. naturální obligaci) - viz Hásová a kol., insolvenční zákon, třetí vydání, 2018, C. H. Beck Praha, strana 1630 - 1636. 8. V souvislosti s osvobozením dlužníka od placení pohledávek již dříve také judikoval Nejvyšší soud ČR, který ve svém rozsudku ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 vyložil, že rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka. 9. V dané věci není pochyb o tom, že žalovaná v rámci insolvenčního řízení splnila stanovené podmínky oddlužení a soudem byla také osvobozena od placení pohledávek, přičemž osvobození se nepochybně vztahuje i na vymáhanou pohledávku žalobce. Žalobce po žalované požaduje uhrazení celkové částky 9 667,84 Kč s příslušenstvím vyplývající z nesplacené smlouvy o zápůjčce. Taková pohledávka žalobce není zcela jistě pohledávkou uvedenou v ust. § 416 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 5. 2019 a nejedná se ani o jinou pohledávku, na kterou by se osvobození nevztahovalo, jak je vyloženo výše. Za daného stavu je tak pohledávka žalobce soudně nevymahatelnou, tedy tzv. naturální obligací, na kterou sice může dlužník plnit dobrovolně, její plnění však již nelze vynucovat ani vymáhat. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, tj. osvobození žalované od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jakožto i osvobození od pohledávek, které věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, nezbylo soudu, než s ohledem na ust. § 414 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a nepřiznal jejich náhradu žádnému z účastníků, neboť žalobce nebyl úspěšný ve věci a žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.