6 C 258/2021-57 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení pohledávky za žalovaným, která na něho byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi společností [právnická osoba], [obec]. Tato společnost byla původním věřitelem a uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru. Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde se nejprve žalovaný zaregistroval. Tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu podle smlouvy o úvěru. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 4 000 Kč a splatností dne 6.8.2019. Úvěr byl poskytnut žalovanému z bankovního účtu původního věřitele na účet žalovaného. Žalovaný se současně zavázal vrátit úvěr a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 786 Kč. Žalovaný nezaplatil na poskytnutý úvěr ničeho. Žalobce proto uplatnil po žalovaném k doplacení částku 7 7 786 Kč s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 7.8.2019 do zaplacení. 2. Usnesením ze dne 8. prosince 2021, č. j. 6 C 258/2021-26 a č. j. 6 C 258/2021-27 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě do 3 týdnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud poučil žalovaného o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci pro vymáhání sporného nároku. 4. Předloženými listinnými důkazy žalobce prokázal, že mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k elektronické komunikaci, na základě které žalovaný předal žalobci informace o své osobě a bankovním spojení. Vyžádal od něho částku 4 000 Kč. Z předložené listiny je patrno, že za půjčené peníze byl účtován poplatek ve výši 3 786 Kč. Částka ve výši 4 000 Kč byla zaslána ve prospěch účtu žalovaného, jak je prokázáno výpisem o provedené platbě ze dne 11.7.2019. Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 2.2.2021 žalobce prokázal, že vyzýval žalovaného k zaplacení předmětného dluhu. 5. Po shora provedeném skutkovém zjištění soud uzavřel, že ve věci nebylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předložené listiny nesplňují náležitosti předpokládané zákonem o spotřebitelském úvěru pro uzavření takového závazku. S ohledem na prokázané tvrzení žalobce o tom, že původní věřitel zaslal žalovanému ve prospěch jeho účtu částku 4 000 Kč a tato nebyla ve stanovené době vrácena, posoudil soud jeho nárok jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že se žalovanému dostalo bezdůvodného obohacení bez platného právního důvodu. Takové obohacení je povinen vydat. Vzhledem k tomu, že žalobce uvedl v žalobě, že od žalovaného nepřijal žádnou platbu, soud uzavřel, že dluh žalovaného činí 4 000 Kč a žalovaný je povinen zaplatit jej ve prospěch žalobce spolu s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sbí § 2, a to od 7.8.2019 do zaplacení tak, jak je v žalobě uvedeno. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Ohledně zbylého nároku, tj. zaplacení částky 3 786 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nelze dovodit, z jakého titulu vznikl žalovanému závazek uvedený v žalobě, když smlouva o úvěru nebyla shledána platně uzavřenou. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z nich nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť převážný úspěch ve věci spočívá na straně žalované, které náklady nevznikly.