7 C 170/2021 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení jistiny 6 500 Kč, dále 452 Kč na poplatcích a smluvní pokutě, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 3.10.2005 ve výši 273 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 6 952 Kč od 30.6.2019, dále úroku 29% p.a. z částky 6 500 Kč od 22.6.2019 do zaplacení. Uvedl, že dne 27.4.2005 právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] podle které předchůdce žalobce poskytl žalované jednorázově převodem na běžný účet úvěr ve výši 6 999 Kč. Dle čl. II. Smlouvy činila úroková sazba 29%. Žalovaná se však v rozporu se smlouvou ocitla v prodlení, kdy neplnila stanovené splátky řádně a včas, v důsledku čehož předchůdce žalobce úvěr ke dni 3.10.2005 zesplatnil. Dle čl. III. Smlouvy a sazebníku předchůdce žalobce uplatnil nárok na zaplacení smluvní pokuty 20% ze všech dlužných splátek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.6.2019 pak přešla pohledávka žalované na žalobce, kdy oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno 17.7.2019. 2. Žalobce k výzvě soudu podáním ze dne 9.5.2022 doplnil, že poskytnutý úvěr měl být žalovanou uhrazen v 20 měsíčních splátkách po 363 Kč. Spolu se splátkou jistiny a úroku se žalovaná dále zavázala hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 13 Kč měsíčně s tím, že splátka byla splatná k 27. dni v měsíci počínaje 27.5.2005. Žalovaná se ocitla v prodlení se splátkou ke dni 27.5.2005, 27.6.2005, 27.7.2005 a 27.8.2005. Na dlužném poplatku dluží 52 Kč a na smluvní pokutě 400 Kč s tím, že smluvní pokuta byla účtována dle sazebníku. Po zesplatnění žalovaná na svůj dluh uhradila dne 28.12.2007 částku 500 Kč. Pokud se týká výše úrokové sazby, pak dle úrokového lístku činila úroková sazba 24,90%. S ohledem na posledně uvedené proto vzal žalobce žalobu částečně zpět, co do nároku na zaplacení úroku 4,10 % p.a. z částky 6 500 Kč od 22.06.2019 do zaplacení. 3. Žalovaná se po celou dobu řízení k věci nevyjádřila, k nařízeným jednáním soudu se ač řádně a včas předvolávána nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 4. Dle smlouvy o úvěru ze dne 27.4.2005 uzavřené mezi [anonymizována tři slova] a žalovanou se předchůdce žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 6 999 Kč na zakoupení fotoaparátu a žalovaná se zavázala úvěr uhradit formou pravidelných 20 měsíčních splátek po 363 Kč a to spolu s náklady na pojištění 13 Kč měsíčně – splatné vždy k 27. dni v měsíci. Celková cena úvěru při RPSN ve výši 0,02% byla stanovena na 7 260 Kč. 5. Dopisem ze dne 3.10.2005 oznámil předchůdce žalobce žalované, že odstupuje od smlouvy o úvěru [číslo] s tím, že mu žalovaná dluží 7 000 Kč na jistině, na poplatcích 52 Kč, smluvní pokutě 400 Kč a úroku z prodlení 273 Kč a vyzval ji k úhradě dluhu. 6. Dle úrokového lístku předchůdce žalobce [číslo] činila úroková sazba 24,90% a RPSN 33,78%. Dle sazebníku předchůdce žalobce platného od 17.1.2005 činila smluvní pokuta za porušení úvěrové smlouvy 20% (čl. IV.II. bod 5). Platební historií žalobce doložil prodlení žalované a účtování poplatků a smluvních pokut. 7. Žalobce svou aktivní žalobní legitimaci prokázal smlouvou o postoupení pohledávek č. 9 ze dne 18.6.2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3.7.2019 včetně podacího lístku, potvrzením o úplatě a seznamem postoupených pohledávek. 8. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo], bylo zjištěno, že zde byla dne 23.7.1993 zapsána pod [právnická osoba] a.s. ([IČO]). Ta postupně měnila obchodní firmu (k [číslo] stále jako [právnická osoba]), když ke dni 1.6.2001 byla zapsána obchodní firma [právnická osoba] – smlouvou o vkladu části podniku uzavřenou dne [datum] byla část podniku společnosti [právnická osoba] označená jako Kreditní karty převedena do společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO]. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], bylo pak zjištěno, že dne 17.1.2005 byla do Obchodního rejstříku zapsána obchodní firma [právnická osoba] ([IČO]) a že u této obchodní společnosti, jako nástupnické společnosti, došlo ke vnitrostátní fúzi sloučením se společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO] na [právnická osoba] přešlo jmění včetně pohledávky z uvedené úvěrové smlouvy. 9. Výzvou ze dne 6.11.2020 vč. podacího lístku žalobce prokázal, že před podáním žaloby žalovanou vyzval k dobrovolného splnění povinnosti. 10. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle odst. 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle odst. 4 ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 11. S ohledem na učiněné částečné zpětvzetí žaloby, ke kterému se žalovaná nikterak nevyjádřila, rozhodl soud o částečném zastavení řízení, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 12. Po právní stránce soud věc s ohledem na § 3028 odst. 3 o.z. posoudil dle z.č. 513/1991 Sb. (dále též OBZ), z.č. 40/1964 Sb. (dále též obč. zák.) a dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále PSSÚ). 13. Dle § 497 OBZ smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 15. Dle 55 odst. 1 a 3 obč. zák. se nemohou smluvní ujednání spotřebitelských smluv odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. 16. Ust. 56 odst. 1 obč. zák. stanoví, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle tohoto ustanovení jsou poté neplatná (§ 55 odst. 2 obč. zák.) v tomto ustanovení je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, podle které musejí ujednání spotřebitelských smluv být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 17. Z daného ustanovení poté vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění, zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzn. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 18. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 19. Z § 4 PSSÚ vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví odst. 2. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahe