7 C 258/2021-47 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal uložení povinnosti žalovanému hradit žalobci výživné ve výši 9 000 Kč měsíčně od 20.9.2019. Žalobu odůvodnil tím, že výživné bylo naposledy zvyšováno v roce 2018, přičemž 20.9.2019 nastoupil ke studiu na [anonymizována dvě slova] [příjmení] univerzity a od posledního rozhodnutí soudu se zvýšily náklady spojené se studiem a dále také se zájmovou činností a věkem. Hradí ubytování v [obec] 3 000 Kč měsíčně, jízdné 84 Kč týdně, MHD na čtvrt roku 685 Kč. V souvislosti s nástupem na vysokou školu musel žalobce uhradit vybavení podnájmu cca. 10 000 Kč a pořídit notebook v ceně 9 249 Kč. Další náklady žalobce představují školní potřeby, telefon T-mobile. Matka, která žalobci hradí veškeré uvedené náklady, žije v rodinném domě s žalobcem a bratrem žalobce [jméno]. Žalovaný nad rámec výživného, které bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí v roce 2018, č.j. 8P 79/2015-119 nic nepřispívá. V době, kdy byly vysoké školy v roce 2021 uzavřené, přivydělával si brigádně – dělal asi 2 měsíce asistenta ve školce, kdy si touto činností vydělal do 20 000 Kč. 2. Žalovaný navrhoval zvýšit výživné o 1000 Kč měsíčně. Uvedl, že hradí již výživné na syna [jméno] 5 000 Kč a syna [jméno] 5 000 Kč. 3. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. 11. 2017, č. j. 8 P 79/2015 – 119, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 1. 2. 2018, č. j. 22 Co 8/2018 – 139, soud zjistil, že žalovanému bylo uloženo přispívat na výživu žalobce částkou 5 000 Kč měsíčně. Z odůvodnění rozsudku soud zjistil, že v době rozhodování žil žalobce s matkou ve společné domácnosti. Žalovanému, který měl tři vyživovací povinnosti, byl vyplácen výsluhový příspěvek ve výši 18 719 Kč, dosahoval průměrný čistý měsíční příjem ve výši 28 016 Kč a vykázal za rok 2016 základ daně ze závislé činnosti ve výši 498.509 Kč a ze samostatné činnosti 24.000 Kč (při stanovení výživného bylo vycházeno z příjmů 49 000 Kč – viz. bod 14 rozsudku krajského soudu). Žalobce tehdy byl studentem 3. ročníku [anonymizováno] v [obec]. 4. Z potvrzení o studiu [příjmení] univerzity, [anonymizována dvě slova] ze dne 8.9.2021 bylo zjištěno, že žalobce studuje v prezenční formě studia 5. semestr bakalářského studijního programu. 5. Dle podnájemní smlouvy ze dne [datum] se [příjmení] [příjmení] (jako nájemce) zavázal poskytnou k užívání žalobci (jako podnájemci) pokoj v budově [adresa], [obec] – [část obce] a to k účelům bydlení od 1.9.2019 do 31.7.2022 a žalobce se zavázal za to hradit nájemné ve výši 3 000 Kč. 6. Dle účetního dokladu [právnická osoba] [anonymizováno] činila kupní cena za zakoupené zařízení [anonymizována tři slova] 4 [anonymizováno] částku 9 249 Kč. Dle vyúčtování operátora k tel. č. [tel. číslo] činí platby za služby 486,76 Kč. 7. Ze sdělení Ministerstva vnitra bylo zjištěno, že žalovanému byl od 1. 8. 2010 přiznán výsluhový příspěvek, který od 1.9.2019 do 31.12.2019 činil 19 371 Kč, v době od 1.1.2020 do 31.12.2020 činil 19 951 Kč, v době od 1.1.2021 do 31.12.2021 činil 20 660 Kč a v době od 1.1.2022 činí 20 945 Kč. 8. Ze zprávy zaměstnavatele žalobce ([právnická osoba] [anonymizováno]) bylo soudem dále zjištěno, že žalovaný v době od 9/ 2019 do 12/ 2019 pobíral čistou mzdu v celkové výši 147 629 Kč, tj. v průměru 36 900 Kč měsíčně (za 11/ 2019 činila mzda 59 199 Kč), v roce 2020 pobral čistou mzdu v celkové výši 361 574 Kč, tj. v průměru 30 131 Kč měsíčně, v roce 2021 pobral čistou mzdu 415 320 Kč, tj. v průměru 34 610 Kč měsíčně. 9. Dle výpisu z Centrální evidence obyvatel je žalovaný dále otcem dcery [jméno] ([číslo]), syna [jméno] ([číslo]), syna [jméno] ([číslo]) a syna [jméno] ([číslo]). 10. Podle rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 2.12.2021, č.j. 5C 431/2021-27 bylo žalovanému změněno stanovené výživné pro syna [jméno] od 1.9.2021 na částku 5 000 Kč měsíčně s tím, že dlužné výživné činilo 3 000 Kč (nabylo právní moci 8.1.2022). 11. Z provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků bylo soudem zjištěno, že v době posledního rozhodování soudu o výživném v roce 2018 byl žalobce studentem 3. [anonymizována dvě slova] v [obec], bydlel u své matky, kdy žalovanému bylo stanoveno výživné 5 000 Kč. Žalovaný v době rozhodování soudu pobíral mzdu a výsluhy v celkové výši cca. 49 000 Kč měsíčně čistého. V době rozhodování soudu měl žalovaný celkem 3 vyživovací povinnosti, kdy na výživné hradil 13 000 Kč měsíčně. Nově pak bylo zjištěno, že žalobce nastoupil v akademickém roce 2019 2020 studium na vysoké škole ([anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), přes týden v [obec] bydlí v podnájmu, za který hradí 3 000 Kč měsíčně, jinak bydlí o své matky. Žalobce v souvislosti s nástupem na vysokou školu si dále pořídil notebook, má zvýšené výdaje rovněž spojené s dopravou do [obec] a po [obec]. Žalovaný i nadále pobírá výsluhy a mzdu. Za požadované období 2019 pobíral průměrnou mzdu 36 900 Kč a spolu s výsluhami 56 278 Kč, v roce 2020 průměrnou mzdu 30 131 Kč a s výsluhami celkem tedy 49 600 Kč a v roce 2020 průměrnou mzdu 34 610 Kč a s výsluhami celkem 55 270 Kč. Pro rok 2022 mu byla stanovena výsluha 20 945 Kč, mzda za žádný měsíc 2022 v době rozhodování soudu nebyla dosud stanovena. Nad rámec výživného žalovaný žalobci nic nepřispívá. Žalovaný hradí na syna [jméno] výživné 5 000 Kč měsíčně a syna [jméno] od 1.9.2021 ve výši 5 000 Kč. 12. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 13. Podle § 910 odst. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 14. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 15. Podle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 16. Podle § 914 o.z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. 17. Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 18. Podle § 922 odst. 1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 19. Žalobce se domáhal zvýšení výživného na částku 9 000 Kč. Žalobce studuje od 1.9.2019 na vysoké škole, prohlubuje své znalosti studiem soustavným a cílevědomým a proto oprávněným, z toho důvodu není schopen se sám živit. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci proto trvá. K výživě oprávněného jsou povinni zásadně oba rodiče, z provedeného dokazování bylo zjištěno, že matka žalobce svou vyživovací povinnost plní a poskytuje žalobci též osobní péči. Žalovaný je povinen plnit vyživovací povinnost k žalobci s ohledem na své majetkové a osobní poměry tak, aby životní úroveň oprávněného a povinného byla zásadně shodná. 20. Žalobce požaduje zvýšit výživné v souvislosti s nástupem na vysokou školu od 20.9.2019. Nástup na vysokou školu bezesporu představuje zásadní změnu v poměrech žalobce, resp. změnu v podobě navýšení jeho potřeb spojených zejména se studiem, dojížděním a ubytováním v [obec], kdy do té doby studoval na školním zařízení v místě svého bydliště. Podmínky pro zvýšení výživného tak jsou nepochybně naplněny. Odůvodněné potřeby žalobce jsou standardní s ohledem na věk a studiem na vysoké škole mimo své bydliště, nejsou ničím nepřiměřeně navyšovány. Při stanovení rozsahu vyživovací povinnosti je však nutné současně vycházet ze schopností, možností a majetkových poměrů povinného (§ 913 odst. 1 o.z.) a s přihlédnutím k zásadě stanovené v ustanovení § 915 odst. 1 o.z., zejména věta druhá. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že příjmová stránka žalovaného v roce 2019 a 2020 byla prakticky totožná jako v době posledního rozhodování soudu o výživném, tj. dosahoval čistého příjmu zhruba 49 000 Kč měsíčně (při zohlednění vyplacených prémií v 11/ 2019). I nadále měl v době 2019 a 2020 vyjma žalobce další dvě vyživovací povinnosti. Při zohlednění změny poměrů žalobce a stálost (stejnost) příjmů žalovaného, změna poměrů na straně žalobce však neodůvodňují tak vysoké zvýšení pravidelného výživného, jak žalobce požadoval. Zejména s ohledem na celkem tři vyživovací povinnosti žalovaného, když v době 2019 a 2020 žalovaný hradí na výživném prakticky více jak čtvrtinu svých příjmů, má soud za to, že majetkovým poměrům, schopnostem a možnoste