7 C 67/2022-12 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se vůči žalovanému návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení 232 983,77 Kč s příslušenstvím a to s odkazem na uznání dluhu žalovaným a dohodu o splátkovém kalendáři ze dne 19.9.2021. Uvedl, že žalovaný se zavázal v rámci uznaného dluhu ve výši 245 783,77 k jeho úhradě v 76 měsíčních splátkách po 3 200 Kč a 77. splátce ve výši 2 583,77 Kč sjednaných od 25.9.2021, vždy ke každému 25. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný však řádně a včas dle splátkového kalendáře uhradil pouze 12 800 Kč, kdy nezaplatil splátku splatnou 25.1.2022 a 25.2.2022. Z důvodu prodlení byla žalovanému proto dne 5.3.2022 zaslána předžalobní výzva. 2. Soud návrhu nevyhověl a ve věci nařídil jednání. Jelikož se žalobce z nařízeného jednání omluvil, rozhodl soud o konání jednání v jeho nepřítomnosti. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci jednání tak, že s tímto souhlasí, přičemž požádal o možnost splátkového kalendáře. Uvedl, že je schopen hradit na dluh 5 000 Kč. Žádost odůvodnil tím, že jeho příjem činí 30 000 Kč, z něho hradí 6 000 Kč na energie a 7 000 Kč na jiné úvěry. Bydlí u rodičů. Žádost dále doplnil tím, že se ocitl v dluhové pasti, přičemž pokud by mu bylo umožnit hradit dluh ve formě splátek, byl by schopen se z ní vymanit. 4. Z listiny označené jako Uznání dluhu [číslo] dohody o splátkovém kalendáři uzavřené mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem bylo soudem zjištěno, že tímto žalovaný jako dlužník prohlásil, že jako dlužníkovi mu bylo na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 02. 01. 2020 uzavřené se [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalobkyně]. Svým podpisem uznal žalovaný svůj dluh vůči věřiteli specifikovaný výše co do důvodu a výše 245 783,77 Kč a zavázal se jej celý věřiteli uhradit nejpozději do 25. 08. 2026, a to v pravidelných splátkách dle vlastního splátkového kalendáře označeného jako Příloha 1. Jako dlužník uznal zbylou část jistiny (82 621,18 Kč), zbylou část úroků (51 782 Kč), smluvní pokutu (41 310,59 Kč) a Podpora (70 070 Kč). Dle přílohy č. 1 se žalovaný zavázal dluh splácet v 76 měsíčních splátkách po 3 200 Kč a 77. splátce ve výši 2 583,77 Kč sjednaných od 25.9.2021, vždy ke každému 25. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek. 5. Dopisem ze dne 5.3.2022 a 21.7.2021 včetně podacího lístku a poštovního podacího archu žalobce prokázal svá tvrzení, že žalovaný řádně a včas dle splátkového kalendáře uhradil pouze 12 800 Kč, kdy nezaplatil splátku splatnou 25.1.2022 a 25.2.2022 a že z důvodu prodlení přistoupil k zesplatnění celého dluhu. 6. Podle Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem se žalobce zavázal poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši 95 000 Kč, při zápůjční úrokové sazbě 23% a RPSN 36,83%, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem 80 946 Kč v pravidelných měsíčních splátkách 2 444 Kč. Pro případ prodlení byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky (čl. 5 smlouvy). Z poskytnutého úvěru měla být částka 54 293 Kč vyplacena ve prospěch žalobce za účelem úplné úhrady předchozího závazku, částka 23 957 Kč měla být uhrazena na účet žalovaného a částka 16 750 Kč uhrazena zápočtem na náklady poskytovatele specifikované v čl. 4 smlouvy (potřebné a účelné náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru). 7. Součástí smluvních ujednání jako Příloha č. 6 byla sjednána Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA s tím, že se jedná o nepovinnou službu a nezapočítává se do RPSN. Cílem této doplňkové služby bylo zajištění plnění závazků spotřebitele vůči poskytovateli s minimálním zatížením a eliminací rizik pro spotřebitele. Výše této služby po dobu trvání úvěru činila 91 728 Kč. 8. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 9. Ustanovení § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ustanovení § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 10. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 11. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky nebylo sporu o tom, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z. a příslušných ustanovení z.č. 257/2016 Sb.. Rovněž bylo nesporným, že žalovaný se ocitl v prodlení s plněním svého dluhu a že následně svůj dluh vůči žalobci uznal do důvodu a výše 245 783,77 Kč a zavázal se jej celý věřiteli uhradit nejpozději do 25. 08. 2026, a to v pravidelných splátkách dle vlastního splátkového kalendáře označeného jako Příloha 1. Jako dlužník uznal zbylou část jistiny (82 621,18 Kč), zbylou část úroků (51 782 Kč), smluvní pokutu (41 310,59 Kč) a Podpora (70 070 Kč). Dle přílohy č. 1 se žalovaný zavázal dluh splácet v 76 měsíčních splátkách po 3 200 Kč a 77. Splátce ve výši 2 583,77 Kč sjednaných od 25.9.2021, vždy ke každému 25. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek. 12. Soud se ztotožňuje se stanoviskem žalobce potud, že uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Jedná se však o domněnku vyvratitelnou, tj. platí, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka a věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu, ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. 13. V projednávané věci však nelze dle názoru soudu opomenout, že se jedná mezi účastníky řízení o vztah mezi podnikatelem (žalobcem) a spotřebitelem (žalovaným) s tím, že i pro případ uznání dluhu souvisejícího s uzavřenou smlouvou o spotřebitelském úvěru je třeba aplikovat shora citovaná ustanovení na ochranu spotřebitele. 14. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, žalobce tento úvěr žalovanému vyplatil, žalovaný se ocitl v prodlení s plněním dluhu, kdy pro případ prodlení byla mezi účastníky řádně sjednána smluvní pokuta dle § 2048 o.z. a to dle kritérií ustanovení § 122 z.č. 257/2016 Sb., přičemž následně žalovaný tento dluh co do důvodu i výše uznal dle § 2053 o.z. – na jistině 82 621,18 Kč, zbylé části úroků 51 782 Kč a smluvní pokutě 41 310,59 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení i s plněním závazku plynoucího dle uznávacího prohlášení, proto žalobce oprávněně přistoupil k zesplatnění celého dluhu. Proto soud žalobě v rozsahu jak je uvedeno ve výroku I. vyhověl (žalobce zohlednil dílčí platby) a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. 15. Soud však žalobu zamítl co do požadavku na zaplacení 70 070 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % p. a. z částky 70 070 Kč od 13.3.2022 do zaplacení představující část závazku z titulu PODPORA (výrok II). 16. Podle § 133 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. do celkových nákladů spotřebitelského úvěru se dále započítávají náklady na ocenění nemovité věci, je-li pro získání spotřebitels