10 C 248/2023-32 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 32 382,73 Kč příslušenstvím s tím, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel se společností [právnická osoba], IČ: [číslo] (dále jako původní věřitel), jako úvěrujícím, smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 08.02.2019 (dále jako smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr původnímu věřiteli vrátit do 8.2.2020. Úvěr poskytl původní věřitel žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet (dále jako bankovní účet), jehož číslo sdělil žalovaný strana původnímu věřiteli v rámci žádosti o úvěr na webových stránkách [webová adresa]. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok ve výši 36% p.a. z poskytnuté částky, a to od okamžiku, kdy byl žalovanému úvěr poskytnut, tj. 9.2.2019 do okamžiku úplného vrácení úvěru včetně veškerého příslušenství. K uzavření smlouvy došlo s využitím prostředků komunikace na dálku – internetových stránek úvěrujícího [webová adresa], kde žalovaný zvolil požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti na kalkulátoru. Obsah smlouvy a to, že s obsahem smlouvy žalovaný souhlasí, potvrdil žalovaný původnímu věřiteli odesláním jedinečného elektronicky vygenerovaného SMS kódu, který byl zaslán žalovanému k návrhu smlouvy na [webová adresa] verifikovaný mobilní telefon, a vložením smlouvy do tzv. klientské zóny na [webová adresa]. Okamžikem vložení do tzv. klientské zóny byla smlouva uzavřena a doručena původnímu věřiteli. Autorizační kód je uveden na samém konci smlouvy u jména žalovaného. Před poskytnutím úvěru původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel jako postupitel uzavřel se [právnická osoba] [anonymizováno], zapsanou v rejstříku vedeném soudem pro okres [anonymizováno] pod [číslo] se sídlem [adresa], [číslo] Estonsko (dále jako [anonymizováno]) smlouvu o postoupení dluhu (dále jako smlouva o postoupení dluhu), na základě které došlo již jejím uzavřením k postoupení souboru pohledávek původního věřitele na [právnická osoba], a to včetně pohledávek za žalovaným, jejichž uspokojení se žalobce domáhá tímto návrhem. [anonymizováno] pak jako postupitel uzavřel dne 5.3.2020 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jako [anonymizováno]) smlouvu o postoupení souboru pohledávek (dále jako smlouva o postoupení), na základě které došlo již jejím uzavřením k postoupení souboru pohledávek [anonymizováno] na žalobce, a to včetně pohledávek za žalovaným, jejichž uspokojení se žalobce domáhá tímto návrhem. [anonymizováno] dále na základě Smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 6.10.2020 (dále jako smlouva o postoupení souboru pohledávek) postoupilo předmětné pohledávky na žalobce. Jelikož žalovaný na své závazky ze smlouvy neuhradil původnímu věřiteli, [anonymizována dvě slova] ani žalobci ničeho, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu výzvou před podáním žalobního návrhu. Jelikož žalovaný na své závazky ze smlouvy i přes uvedenou výzvu do dnešního dne neuhradil ničeho, žalobce požaduje: úhradu jistiny ve výši 32 382,73 Kč, smluvního úroku z jistiny ve výši 36 % p.a. od 09.02.2019 do zaplacení a úroku z prodlení z jistiny v zákonné výši 10 % p.a. od 09.02.2020, tedy ode dne následujícího po splatnosti předmětného úvěru v souladu s ust. § 1970 o.z. do zaplacení. Žalovaný v podaném odporu vznesl námitku promlčení dlužné částky. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 8.2.2019 soud zjistil, že tuto uzavřel žalovaný s původním věřitelem [právnická osoba] na úvěr ve výši 40 000 Kč, byla sjednána úroková ve výši 35,51 %, úrok za dobu úvěru představoval částku 8 103,56 Kč, celková výše poplatku za poskytnutí úvěru pak částku 6 000 Kč, úvěr měl být splacen ve 12 měsíčních splátkách po 4 508,63 Kč, poslední splátka měla být zaplacena dne 8.2.2020. Ze smluv o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, byla z původního věřitele [právnická osoba] postoupena na [právnická osoba] dne 4.2.2020, z této společnosti byla postoupena dne 5.3.2020 na společnost [právnická osoba], která dne 6.10.2020 postoupila uvedenou pohledávku žalobci. Dle § 629 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Dle § 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. V projednávané věci soud vycházel ze shora uvedených listinných důkazů. Bylo prokázáno i tvrzením žalovaného, že je nepochybné, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným spotřebitelskou smlouvu, jejíž obsah je uveden shora. Soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení dluhu vyplývajícího z uvedené smlouvy, ze které vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta finanční částka ve výši 40 000 Kč dne 8.2.2019, a tato měla být žalovaným splacena ve splátkách ke dni 8.2.2020. Tříletá lhůta k uplatnění nároku žalobcem tak uplynula dne 8.2.2023, žaloba však byla podána k soudu až dne 27.7.2023. Soud tedy pokládá nárok žalobce za promlčený, vznesenou námitku promlčení žalovaným za důvodnou a proto žalobu zamítl. Žalobce namítl ve svém vyjádření k podanému odporu, že ze strany žalovaného došlo ke konkludentnímu uznání dluhu dle ust. § 2054 odst. 2 o.z., a to tím, že žalovaný dne 9.4.2020 uhradil na smlouvu částku ve výši 1 000 Kč. V daném případě ovšem nemohlo ke konkludentnímu uznání dluhu dojít. Výše uvedené smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovaným je jednoznačně smlouvou o úvěru dle ust. § 2395 o.z.. V rámci této smlouvy bylo sjednáno splácení úvěru prostřednictvím dvanácti měsíčních splátek, tedy se jedná o dílčí plnění (viz. např. Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2010, sp. zn. 32 Cdo 786/2009 i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.3.2010, sp. zn. 32 Cdo 1008/2009, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15.6.2022, sp. zn. 21 Co 140/2022). Soud dále zkoumal, zda lze usoudit, pokud žalovaný zaplatil žalobci částku 1 000 Kč, tímto částečným plněním žalovaný uznal i zbytek dluhu. V daném případě uhradil žalovaný pouze částku ve výši 1 000 Kč, a to dne 9.4.2020, tj. dva měsíce po splatnosti. Poté již neuhradil na smlouvu ničeho. Z tohoto jednání lze tak usuzovat, že žalovaný ve skutečnosti neměl vůli svůj celý dluh konkludentně uznat, když poté po dobu více jak tří let neuhradil dále na smlouvu ničeho. Jednalo se o ojedinělou splátku, která byla v relativně malé výši. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak nelze mít za to, že žalovaný úhradou ze dne 9.4.2020 dluh uznal. Vzhledem k tomu, že nárok žalobce je promlčen, soud se již k námitkám žalovaného nezabýval platností úvěrové smlouvy a zda byla řádně ze strany žalobce posouzena úvěruschopnost žalovaného. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá z částky 7 260 Kč za 3 úkony právní služby po 2 420 Kč dle ust. § 7, 9 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb., z částky 400 Kč jako náhrady za promeškaný čas 4 půlhodin dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z částky 1 380 Kč jako náhrady cestovného (ze sídla právního zástupce žalovaného k jednání soudu v [obec] a zpět) dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 2 087,40 Kč. Celková náhrada nákladů činí 12 027,40 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalobce povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.