10 C 457/2022-14 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 27 849,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 3.8.2017 uzavřel žalovaný s žalobcem smlouvu o bankovních službách, jejímž předmětem byl závazek žalobce jakožto banky zřídit a vést od účinnosti smlouvy běžný účet v Kč [číslo] – [bankovní účet]. Nedílnou součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky banky dále jen„ VOP“, příslušná oznámení a sazebník. Současně byla mezi účastníky dne [datum] uzavřena smlouva o povoleném debetu, kterým se žalobce zavázal žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku (nepovolený debet) ve výši 20 000 Kč na běžném účtu. Žalovaný přečerpal prostředky na běžném účtu do nepovoleného debetu, který řádně neuhradil, ač k tomu byl povinen a žalobcem vyzván. Žalobce proto v souladu s čl. 13 bod 13.2 VOP ve spojení s čl. 10 bod 10.1 VOP odstoupil od smlouvy a běžný účet žalovaného ke dni 23.3.2022 zrušil. Žalobce zároveň v souladu s čl. 13 bod 13.2 VOP vyrovnal debetní zůstatek žalovaného a dlužnou částku nadále vede na zvláštním účtu pohledávek. Žalobce dále doplňuje, že prostředky z účtu žalovaného odepisoval do nepovoleného debetu v souladu s čl. 14 bod 14.6 VOP a čl. 14 bod 14.7 VOP, dle kterých je žalobce oprávněn odepsat z prostředků na účtu splatné pohledávky, a to i v případě, že na účtu vznikne debetní zůstatek. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou jeho dluhu vznikl žalobci dle § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení ve výši určené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z výše nepovoleného debetu, a to ode dne převodu pohledávky na zvláštní účet pohledávek do dne zaplacení dlužné částky. Dle čl. 13 bod 13.3 VOP byl žalobce oprávněn úročit nepovolený debet jak smluvním úrokem z nepovoleného debetu stanoveného v Oznámení, tak i úrokem z prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do nepovoleného debetu, byl žalobce oprávněn požadovat po žalovaném smluvní úrok z nepovoleného debetu dle Oznámení ve výši 25,00 % p.a. ode dne převodu pohledávky na zvláštní účet pohledávek do dne zaplacení dlužné částky. Žalobce však po žalovaném požaduje smluvní úrok jen ve výši 11. 75 % p.a. K počítání úroků žalobce uvádí, že při jejich výpočtu vychází z čl. 16 bod 16.4 VOP, tedy že předpokládá, že kalendářní rok má 360 dnů. Ke dni 28.9.2022 činí dlužná částka 31 238,80 Kč v tomto složení: - jistina 27 849,80 Kč, - smluvní úrok 1 707,35 Kč úrok z prodlení 1 681,65 Kč. Celková výše pohledávky včetně jejího složení ke dni 28.9.2022 je patrná z první strany historického výpisu z úvěrového účtu, na kterém byla vedena pohledávka žalobce, tj. na účtu [číslo] [bankovní účet]. Žalobce doplňuje, že historický výpis je listinným důkazem, jenž je akceptován soudy a ze kterého jasně a nezaměnitelně vyplývá celková výše pohledávky. Historický výpis z úvěrového účtu je standardním výstupem evidence úvěrových pohledávek u všech bankovních domů v ČR. Žalobce nemá jak jinak prokázat čerpání a splácení finančních prostředků než právě prostřednictvím historického výpisu. Žalobce se domnívá, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby za současného pokročilého stavu výpočetní techniky a automatizovaných bankovních systémů prováděl výpočet jednotlivých položek pohledávky ke konkrétnímu dni manuálně, zejména s přihlédnutím k velkému množství poskytnutých úvěrů, dlouhodobosti závazků a množství čerpání a úhrad, když výše pohledávky je zřejmá právě z první strany historického výpisu. V zájmu mimosoudního řešení věci žalobce žalovaného prostřednictvím právního zástupce vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 1.9.2022. Žalovaný přes tuto výzvu svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla k datu tohoto podání uhrazena. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Žalobce prokázal své tvrzení o tom, že účastníci uzavřeli dne 3.8.2017 smlouvu o bankovních službách, jejichž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky, podmínky přímého bankovnictví, oznámení o provádění platebního styku a sazebník. Na základě této smlouvy zřídil žalovanému bankovní účet [číslo] – [bankovní účet]. Dále žalobce s žalovaným uzavřeli dne 19.1.2018 smlouvu o povoleném debetu, na základě které žalobce poskytl úvěr ve formě možnosti čerpání finanční prostředků z účtu. Výše úvěru byla stanovena na částku 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, podmínky k povoleným debetům pro fyzické osoby podnikatele a právnické osoby, oznámení o provádění platebního styku, pravidla časového pořadí úhrad pohledávek a oznámení o úrokových sazbách spolu se sazebníkem. Žalovanému byla odeslána výzva k vyrovnání nepovoleného debetu, dále odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu a oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 1.3.2022. Z periodického výpisu ze dne 28.9.2022 soud zjistil, že záporný zůstatek na účtu žalovaného ve výši – 27 849,80 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka dne 1.9.2022. S ohledem na shora uvedené, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o bankovních službách, na základě které žalobce zřídil žalovanému účet, ve smyslu § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z)., kdy smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet anebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu na účet. Další smlouva o povoleném debetu byla uzavřená mezi účastníky podle § 2395 a následujících o. z. a ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce zřídil žalovanému běžný účet a umožnil mu čerpání peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč. Žalobce evidoval nepovolený debet na účtu žalovaného, proto byl žalobcem vyzván k vyrovnání nepovoleného debetu spolu s příslušenstvím. Soud proto vyhověl návrhu žalobce a stanovil žalovanému povinnosti zaplatit částku ve výši 27 849, 80 s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů soud učinil podle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř., neboť žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve lhůtě delší než sedm dní před podáním žaloby, a uložil žalovanému povinnost nahradit úspěšnému žalobci náklady vzniklé v souvislosti s tímto řízením. Tyto náklady spočívají v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 114 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 14b) odst. 1 písmeno bod třetí tj. 300 Kč za jeden úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění podle § 11 odst. 1 písmeno a) a d) advokátního tarif) a dále 3 x náhrada hotových výdajů stanovena paušální částkou 100 Kč za každý úkon právní služby podle § 14b) odst. 5 písmeno a) advokátního tarifu, když se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 30 000 Kč. K nákladům řízení dále náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení jsou tak představovány celkovou částkou 2 566 Kč a žalovaný je povinen nahradit je k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.