14 C 154/2023-25 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 20 000 Kč s tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] zaslal žalované na její účet platbu 20 000 Kč, probíhalo jednání o uzavření smlouvy, ta však uzavřena nebyla. Žalovaná se tak na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatila a je povinna obohacení vydat. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas, resp. se na výzvu soudu nevyjádřili, přičemž byli upozorněni, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst.4 o.s.ř.). 4. Soud ve věci vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: dne 16.2.2021 zaslal věřitel [právnická osoba] na účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč (zjištěno z výpisu), žalovaná jednala s věřitelem o uzavření smlouvy o úvěru, kde uvedla své údaje, včetně tohoto čísla účtu (zjištěno z návrhu smlouvy o úvěru). Věřitel postoupil svou pohledávku na žalobce, žalovanou o tom uvědomil a zaslal jí předžalobní výzvu (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení, předžalobní výzvy). 5. Žalobce prokázal, že žalované bylo zasláno 20 000 Kč. Podle ust. § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud tedy má za to, že i když nebyly řádně splněny podmínky pro uzavření úvěrové smlouvy, žalovaná musí vrátit poskytnuté finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, neboť se v tomto rozsahu bezdůvodně obohatila. 6. Žalobce požadoval také úrok z prodlení, na který má nárok dle ust. § 1970 OZ a vyhlášky č. 351/2013 Sb. ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou. 7. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a zaslal žalované výzvu k plnění ve lhůtě delší než sedm dní před podáním žaloby a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.1 a 142a odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 750 Kč za 2 právní úkony po 300 Kč (převzetí věci a žaloba) dle ust. § 11 odst.1 advokátního tarifu a jeden úkon (předžalobní upomínka, která nesplňuje předpoklady právního rozboru věci a jedná se pouze o jednoduchou, byť dlouhou výzvu k plnění) v poloviční výši 150 Kč dle ust. § 11 odst.2 a 14b odst.1 bod 2 advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§ 13 odst.3 a 14b odst.5 advokátního tarifu). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 220,50 Kč. Soud přiznal žalobci náklady v celkové výši 2 070,50 Kč.