17 C 121/2023 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení celkem 21 300 Kč s příslušenstvím jako příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť žalovaný jako provozovatel osobního automobilu [registrační značka] v období od 25. 1. 2021 do 9. 4. 2021 a osobního automobilu [registrační značka] v období od 25. 2. 2021 do 5. 5. 2021 a dále v období od 24. 8. 2021 do 30. 11. 2021 a od 1. 12. 2021 do 24. 2. 2022 neměl k těmto vozidlům sjednáno pojištění odpovědnosti. Částka sestává ze základu příspěvku ve výši 3 525 Kč (75 dní x 47 Kč), 4 550 Kč (70 dní x 65 Kč), 6 435 Kč (99 dní x 65 Kč) a 5 590 Kč (86 dní x 65 Kč) a poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši čtyřikrát 300 Kč. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný byl provozovatelem vozidla [registrační značka] (zjištěné údaje o vozidle), ke kterému nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v období od 25. 2. 2021 do 5. 5. 2021 (výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 1. 7. 2021, upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 6. 10. 2021, II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 4. 11. 2021, výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 28. 3. 2022) a dále v období od 24. 8. 2021 do 30. 11. 2021 (výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období ze dne 17. 3. 2022, upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 22. 6. 2022, výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 29. 8. 2022) a od 1. 12. 2021 do 24. 2. 2022 (výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období ze dne 14. 7. 2022, upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 21. 10. 2022, výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 14. 11. 2022). Žalovaný byl též provozovatelem vozidla [registrační značka] (zjištěné údaje o vozidle), ke kterému nebylo v období od 25. 1. 2021 do 9. 4. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 24. 5. 2021, upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 25. 8. 2021, II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 23. 9. 2021, výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 28. 3. 2022). Předžalobními upomínkami ze dne 24. 5. 2022, ze dne 25. 10. 2022 a ze dne 10. 1. 2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Dle ust. § 4 odst. 1 tohoto zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel povinni zaplatit společně a nerozdílně Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle odst. 4 pak osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše denní sazby a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je stanovena vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný byl v období od 25. 1. 2021 do 9. 4. 2021 (75 dní), v období od 25. 2. 2021 do 5. 5. 2021 (70 dní) a dále v období od 24. 8. 2021 do 30. 11. 2021 (99 dní) a od 1. 12. 2021 do 24. 2. 2022 (86 dní) provozovatelem shora uvedených vozidel (s denní sazbou dle shora uvedené vyhlášky ve výši 47 Kč, respektive 65 Kč), ke kterým nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci příspěvek za porušení této povinnosti a nahradit náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci celkem 21 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 852 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 304 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.