17 C 248/2023-39 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení celkem 42 150 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze tří smluv o spotřebitelském úvěru, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a to částky 21 900 Kč s příslušenstvím ze smlouvy ze dne [datum], když na tento dluh žalovaný uhradil 6 500 Kč, částky 13 650 Kč s příslušenstvím ze smlouvy ze dne [datum], když na tento dluh žalovaný uhradil 10 550 Kč a částky 6 600 Kč s příslušenstvím ze smlouvy ze dne [datum], když na tento dluh žalovaný uhradil 12 600 Kč. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost a schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posoudil s odbornou péčí. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti pouze v tříleté promlčecí lhůtě, která už uplynula. Žalobce souhlasí se splátkami v minimální výši 2 600 Kč měsíčně, splátky v nižší výši by žalovaného na úkor žalobce neodůvodněně zvýhodňovaly. Žalovaný uvedl, že na smlouvu ze dne [datum] bylo zaplaceno 12 700 Kč, na smlouvu ze dne [datum] bylo zaplaceno 10 650 Kč a na smlouvu ze dne [datum] bylo zaplaceno 6 600 Kč, na každou ze smluv uhradil ještě dne [datum] částku 100 Kč. Byly mu poskytnuty tři půjčky od jedné firmy, přes špatnou platební morálku v těžké době. V té době měl exekuci, byla mu strhávána z platu, před uzavřením smlouvy měl dvě exekuce. Uzavíral i další úvěrové smlouvy. Právní předchůdce žalobce se jej před uzavíráním smluv ptal, jestli má i další úvěry, ale to se tam nepsalo, bylo to děláno tak, aby to nějak vyšlo. Dále požádal o umožnění plnění dluhu ve splátkách s tím, že má dvě vyživovací povinnosti, na syna a dceru, kterou má ve své výhradní péči, a na kterou nebylo určeno výživné. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byl úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Dle karty zákazníka (ze které byly předloženy toliko strana 1 a 4) právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž poměry žalovaného byly zjištěny tak, že žalovaný žije v nájemním bydlení spolu s jedním nezaopatřeným dítětem, žalovaný dále prohlásil, že proti němu jsou vedeny dvě exekuce. Z tabulky úhrad soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy ze dne [datum] uhradil celkem 12 600 Kč, poslední splátka ve výši 200 Kč je evidována ze dne 7. 3. 2023. Z potvrzení o odchozí úhradě soud zjistil, že z účtu žalovaného odešla dne 7. 4. 2023 na účet právního předchůdce žalobce (uvedený v záhlaví úvěrové smlouvy) pod variabilním symbolem, který souhlasí s číslem smlouvy, částka 100 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byl úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 2 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 390 Kč. Dle karty zákazníka právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž poměry žalovaného byly zjištěny tak, že žalovaný žije v domácnosti spolu s partnerkou a jedním nezaopatřeným dítětem, žalovaný je zaměstnán, dosahuje příjmu ve výši 28 290 Kč, má jednu zápůjčku u právního předchůdce žalobce ve výši 14 050 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 350 Kč, žalovaný dále hradí výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, vyživovací povinnost ve výši 2 500 Kč, splátky úvěrů ve výši 1 350 Kč, závěrem žalovaný prohlásil, že proti němu nejsou vedeny exekuce. Z tabulky úhrad soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy ze dne [datum] uhradil celkem 10 550 Kč, poslední splátka ve výši 200 Kč je evidována ze dne 7. 3. 2023. Z potvrzení o odchozí úhradě soud zjistil, že z účtu žalovaného odešla dne 7. 4. 2023 na účet právního předchůdce žalobce (uvedený v záhlaví úvěrové smlouvy) pod variabilním symbolem, který souhlasí s číslem smlouvy, částka 100 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byl úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Dle karty zákazníka právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž poměry žalovaného byly zjištěny tak, že žalovaný žije v domácnosti spolu s jedním nezaopatřeným dítětem, žalovaný je zaměstnán, dosahuje příjmu ve výši 28 400 Kč, má zápůjčku u právního předchůdce žalobce ve výši 30 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 3 105 Kč a leasing na auto ve výši 350 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 4 300 Kč, žalovaný dále hradí výdaje na bydlení ve výši 4 500 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, vyživovací povinnost ve výši 2 500 Kč, splátky úvěrů ve výši 7 405 Kč, závěrem žalovaný prohlásil, že proti němu nejsou vedeny exekuce. Z tabulky úhrad soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy ze dne [datum] uhradil celkem 6 500 Kč, poslední splátka ve výši 350 Kč je evidována ze dne 7. 3. 2023. Z potvrzení o odchozí úhradě soud zjistil, že z účtu žalovaného odešla dne 7. 4. 2023 na účet právního předchůdce žalobce (uvedený v záhlaví úvěrové smlouvy) pod variabilním symbolem, který souhlasí s číslem smlouvy, částka 100 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o úhradě, potvrzení o příchozí platbě a seznamů postupovaných pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným vzniklé ze shora uvedených smluv žalobci. Oznámení právního předchůdce žalobce o postoupení pohledávek ze shora uvedených smluv žalobci je datováno dnem [datum]. Předžalobní výzvou ze dne 10. 7. 2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli, a to ve znění ke dni uzavření smluv. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění ke dni uzavření smluv, tj. ve znění do [datum]) vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí). Proto soud shledal lichou námitku žalobce o tom, že spotřebitel je oprávněn uplatnit námitku neplatnosti pouze v tříleté promlčecí lhůtě. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smluv s žalovaným neprověřil úvěruschopnost žalovaného řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Dle předložených zákaznických karet se sice právní předchůdce žalobce poměrně důkladně zabýval poměry žalovaného, avšak při rozhodování o tom, zda úvěry žalovanému poskytne, nepostupoval s péčí odborníka ve své oblasti, nýbrž jen matematicky hodnotil příjmy a výdaje žalovaného. Dle hodnocení úvěruschopnosti by se mohlo zdát, že žalovaný dluhy bez problémů splní, dosahuje pravidelných výdělků a má své výdaje pod kontrolou. Nicméně, již při uzavření první úvěrové smlouvy v dubnu bylo zjištěno, že žalovaný má celkem dvě exekuce, přičemž z toho vyplývá jeho nedbalá platební morálka. V dalších zákaznických kartách již není žádné zmínky o tom, že žalovaný má či měl exekuce. Přitom toto zjištění zakládá závažné pochybnosti o schopnosti žalovaného plnit své dluhy. Tím spíše lze uvěřit tvrzení žalovaného, že byly karty vyplňovány tak, aby„ to nějak vyšlo“. I přesto, že právní předchůdce žalobce věděl (při uzavírání první smlouvy) a následně (při uzavírání následujících smluv) musel mít povědomí o tom, že na majetek žalovaného byly vedeny exekuce, uzavřel s ním celkem tři úvěrové smlouvy. A j