317 C 4/2023 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení celkem 76 899 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná podepsala dne 20. 12. 2018, a na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč, který byl žalované vyplacen dne 21. 12. 2018. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit spolu s úroky ve výši 129,67 % ročně. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, ke dni 21. 7. 2019 došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná na dluh uhradila čtyři splátky po 3 349 Kč. Žalovaná se z účasti u jednání omluvila, k věci samé se nijak nevyjádřila. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru ze dne 20. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaná navrhla žalobci uzavření smlouvy o úvěru, na základě které měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 129,67 % ročně. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 27. 12. 2018 soud zjistil, že žalobce akceptoval návrh na uzavření smlouvy o úvěru a došlo k uzavření smlouvy, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 45 000 Kč, který měl být hrazen dle přiloženého splátkového kalendáře ve 48 měsíčních splátkách po 3 349 Kč. Předsmluvní formulář byl žalované poskytnut dne 20. 12. 2018, stejně tak byly žalované poskytnuty informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru. Z hodnocení klienta ze dne 20. 12. 2018 bylo zjištěno, že hodnocení bylo provedeno pro poskytnutí úvěru ve výši 45 000 Kč s pravidelnou měsíční splátkou ve výši 3 349 Kč, přičemž poměry žalované byly zjištěny tak, že žalovaná dosáhla základního vzdělání, pravidelný čistý měsíční příjem žalované činí 12 000 Kč (s poznámkou hlavní příjem – pěstounská péče), výdaje byly určeny částkami 1 200 Kč na bydlení, částkou 3 410 Kč jako životní minimum pro žalovanou a částkou 2 000 Kč jako výdaj na jedno dítě v domácnosti, po ponechání rezervy byly volné zdroje určeny částkou 4 390 Kč. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI bylo zjištěno, že žalované bylo přiřazeno CSB skóre 381 (kategorie II., nízké body do interní Score Card, střední riziko, úvěr bývá limitován výší vyplacené částky). Dle výpisu záznamů z registru SOLUS byl pro žalovanou evidován jeden záznam s datem zaplacení 1. 10. 2018, bez dlužné částky po splatnosti. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 13. 9. 2018 byla na účet příjemce – žalované zaúčtována platba ve výši 12 000 Kč s poznámkou PPOdm [číslo]. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 12. 10. 2018 byla na účet příjemce – žalované zaúčtována platba ve výši 12 000 Kč s poznámkou PPOdm [číslo]. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 13. 11. 2018 byla na účet příjemce – žalované zaúčtována platba ve výši 12 000 Kč s poznámkou PPOdm [číslo]. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 22. 8. 2018 soud zjistil, že žalované byla zvýšena dávka pěstounské péče, odměna pěstouna na jedno nezaopatřené dítě svěřené do pěstounské péče, na částku 12 000 Kč. Z výpisu z účtu, informací o platebních transakcích za období od 1. 10. 2018 do 30. 11. 2018 soud zjistil, že vlastníkem účtu č. [bankovní účet] byla žalovaná, v průběhu měsíce byla na účet žalované poukázána vždy částka 12 000 Kč od ÚP, následně bylo v hotovosti na pobočce vybráno 11 800 Kč, respektive 10 900 Kč. Z fotokopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalobce disponoval osobním dokladem žalované. Z dokladu o vyplacení bylo zjištěno, že na účet žalované byla vyplacena částka 45 000 Kč. Z karty klienta soud zjistil, že byly uhrazeny pouze čtyři splátky, tedy celkem částka 13 396 Kč. Výzvami ze dne 17. 6. 2019 a ze dne 17. 7. 2019 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost zesplatnění dluhu. Z oznámení ze dne 21. 7. 2019 soud zjistil, že pro prodlení s úhradou splátek dluh došlo k zesplatnění dluhu. Předžalobní výzvou ze dne 2. 3. 2023 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Dle výpisu se seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu byl žalobce od 11. 5. 2018 držitelem povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Žalobce dále soudu předložil vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, ze kterého soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro skutkové či právní posouzení věci. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli, a to ve znění ke dni uzavření smlouvy. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. ve znění do 28. 5. 2022) vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatní pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí). Soud má za to, že žalobce při uzavírání smlouvy s žalovanou neprověřil úvěruschopnost žalované řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Dle předložené tabulky hodnocení klienta se sice žalobce poměrně důkladně zabýval poměry žalované, avšak při rozhodování o tom, zda úvěr žalované poskytne, nepostupoval s péčí odborníka ve své oblasti, nýbrž jen matematicky hodnotil příjmy a výdaje žalované. Dle prostého matematického hodnocení úvěruschopnosti by se mohlo zdát, že žalovaná dluh bez problémů splní. Nicméně je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaná dosáhla pouze základního vzdělání (je proto omezeno její uplatnění na trhu práce) a její jediný příjem, ze kterého hradila veškeré náklady své domácnosti (tedy minimálně dvou osob), činil 12 000 Kč. Nad to se jednalo o odměnu pěstouna, která zcela zřejmě není obdobou pravidelné měsíční mzdy plynoucí z pracovního poměru, ale jedná se o přilepšení pěstounské domácnosti, o odměnu, která je spíše formou společenského uznání osobě, která pečuje o dítě jiných rodičů. Také lze pochybovat o tom, že pravidelné měsíční náklady dvou osob včetně veškerých plateb souvisejících s bydlením by činily pouze 6 610 Kč. Také je třeba brát v úvahu, že v registru NRKI byla žalovaná zařazena do druhé kategorie se středním rizikem s doporučením omezit poskytnutou výši úvěru. Za tohoto stavu, tedy při plném vědomí toho, že příjem žalované činí pouze 12 000 Kč, žalobce poskytl žalované úvěr, který měla hradit v měsíčních splátkách po 3 349 Kč, tedy v měsíčních splátkách dosahujících téměř třetiny měsíčního příjmu žalované, který byl příjmem naprosto minimálním. Proto již při uzavírání takové smlouvy byly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet tak vysoké měsíční splátky. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes důvodné pochybnosti o schopnosti žalované plnit své dluhy, uzavřel s žalovanou tuto úvěrovou smlouvu. Smlouva o úvěru je proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatná a žalovaná je povinna v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou jistinu po odečtení úhrad žalované, tedy uložil žalované zaplatit žalobci částku 31 604 Kč (45 000 Kč – 13 396 Kč), a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou v prodlení. Ve zbývající části převyšující dlužnou jistinu, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvních úroků, smluvní pokuty a příslušné poměrné části zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 41 %, žalovaná z 59 %, žalované proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 18 % nákladů řízení žalované. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.