5 C 116/2023-30 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu dne 1.3.2023 se žalobce domáhal toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 70.959,57 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6.263,88 Kč, dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.476,01 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení a s úrokem od 2.9.2022 do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 9.4.2019 smlouvu o účtu, na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dále dne 8.6.2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnuto kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku na běžném účtu. Limit kontokorentního úvěru byl sjednán ve výši 65.000 Kč. Žalovaný byl zároveň povinen platit [právnická osoba] roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši dle oznámení [právnická osoba], když ke dni vzniku debetního zůstatku činila výše úrokové sazby 11,75 % ročně. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky učiněné ze strany [právnická osoba] vyrovnán nebyl, což představovalo závažné porušení smlouvy o úvěru, a proto [právnická osoba] převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1.3.2022 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky i s úroky. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o úvěru včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených byla ze strany banky postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30.8.2022, a to s účinností ke dni 1.9.2022. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. ke dni 1.9.2022, celkem 81.699,46 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru ve výši 70.959,57 Kč, úroku z úvěru do 1.9.2022 ve výši 4.476,01 Kč a úroku z prodlení do 1.9.2022 ve výši 6.263,88 Kč. Jistina pohledávky je od postoupení pohledávky žalobci úročena i nadále úrokem z kontokorentu ve výši 11,75 % ročně a úrokem z prodlení ve výši dle předpisů občanského práva. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 19.9.2022. Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet, tj. ode dne 1.3.2022, do dne postoupení pohledávky, tj. do dne 1.9.2022, nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho. Žalovaný byl žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění odeslanou doporučeně dne 5.12.2022. Odeslaná výzva se žalobci vrátila z důvodu jejího nevyzvednutí ze strany žalovaného. 2. Ústní jednání se konalo dne 15.11.2023, žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil se a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Žalobce setrval na své žalobě a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. 3. Formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání stanoví ustanovení § 153b odst. 1 o.s.ř., dle kterého zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49 o.s.ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 4. Soud má za to, že formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání byly splněny, když žaloba a předvolání byly žalovanému řádně a včas před jednáním doručeny Předvolání k jednání na den 15.11.2023 spolu se žalobou obdržel žalovaný dne 9.10.2023 (zásilka s těmito listinami byla uložena a připravena k vyzvednutí na poště dne 27.9.2023 a desátým dnem od tohoto dne se považuje za doručenou). Žalovaný byl zároveň vyrozuměn o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, tedy o následcích nedostavení se. Z účasti u jednání se žalovaný neomluvil a k prvnímu jednání se nedostavil, přičemž žalobce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. 5. Základní materiální podmínkou pro vydání rozsudku pro zmeškání je absence procesní aktivity žalovaného, i tuto podmínku lze mít za splněnou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani neprojevil zájem o účast při jednání, když nepožádal o odročení jednání, ani se neomluvil a ve věci tak byly splněny veškeré požadavky pro vydání rozsudku pro zmeškání, kdy se tvrzení žalobce obsažená v žalobě pokládají za nesporná. Soud proto vzal za nesporné, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 9.4.2019 smlouvu o účtu, na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet, a dne 8.6.2020 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního zůstatku. Limit kontokorentního úvěru byl sjednán do limitu ve výši 65.000 Kč. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu, tento svůj závazek však nesplnil. Nepovolený debetní zůstatek ani přes upomínky učiněné právním předchůdcem žalobce vyrovnán nebyl, což představovalo závažné porušení smlouvy, a proto byla pohledávka na zaplacení celého kontokorentu dne 1.3.2022 převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky s úroky. Žalovaný však neuhradil zůstatek úvěru ve výši 70.959,57 Kč ani úroky z úvěru a úroky z prodlení. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že poskytne úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnutí peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentního úvěru ve výši až 65.000 Kč. Žalovaný však sjednané podmínky neplnil, překročil limit kontokorentu a žalovanou částku ani na základě výzvy neuhradil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci, kterému byla pohledávka od právního předchůdce žalobce postoupena, dlužné částky tak, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku, a to spolu s úrokem a zákonným úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch. Soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.839 Kč, z částky 15.760 Kč za čtyři úkony právní služby po 3.940 Kč dle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 citované vyhlášky za každý z úkonů právní služby po 300 Kč a náhrada nákladů je podle ustanovení § 137 o.s.ř. zvýšena o 21% DPH, tedy částku 3.562 Kč. Celkové náklady ve výši 23.361 Kč je žalovaný povinen podle § 149 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobce. 8. Lhůtu k plnění ve výroku I. i II. soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.