5 C 90/2023-41 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 1. 2023 se žalobce domáhá toho, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 16 758 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 1. 2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a dále částku 4 708 Kč. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel 20. 12. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 13 300 Kč, které jí byly zaslány na účet, a žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 458 Kč. Jistina a poplatek byly splatné 19. 1. 2022, žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Zápůjčka byla žalované prokazatelně poskytnuta, ke dni podání žaloby žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Žalobce tvrdí, že zápůjčku poskytl prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry, poté vyplnila formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje a tím učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalobce před ověřením smlouvy ověřil totožnost žalované, vyžádal si informace o rodinných pracovních, příjmových, výdajových a dalších poměrech pro ověření úvěruschopnosti, které ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází. Vše zaevidoval do zákaznické karty žalované, tím tedy splnil svou povinnost prověřit úvěruschopnost žalované. Žalobce se domáhá žalobou také náhrady nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalované, představujících odeslání písemných výzev, na jejichž výši se účastníci domluvili předem ve smlouvě o zápůjčce. Dále se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty dle článku 2. 3. smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 12. 2021 ve výši 0,1% denně z dlužné částky ve výši 13 300 Kč a to od 21. 1. 2022 do 9. 1. 2023. 2. Ústní jednání ve věci se konalo 18. 10. 2023, žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaná ač řádně a včas předvolána se k jednání nedostavila ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto rozhodoval v nepřítomnosti účastníků dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Žalobce k prokázání svých tvrzení předložil soudu smlouvu o zápůjčce, dle které měla být žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 13 300 Kč za poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 458 Kč se splatností nejpozději do 19. 1. 2022 s tím, že v případě prodlení žalované s plněním jejích závazků se žalovaná zavázala uhradit věřiteli – žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% Kč z dlužné částky za každý den prodlení. Smlouva však není žalovanou vlastnoručně ani elektronicky se zaručeným podpisem podepsána, pouze je připojena doložka o tom, že žalovaná smlouvu podepsala se zde uvedeným [příjmení] kódem. 4. Odeslání částky 13 300 Kč žalobce dokládá výpisem ze svého účtu, když soudem bylo zjištěno, že částka 13 300 Kč byla odeslána právě na účet žalované. 5. Výzvami k úhradě dluhu vyzýval žalobce žalovanou k úhradě žalované částky a upozorňoval ji na možnost soudního vymáhání. 6. Podle ustanovení § 101 dost. 1 písm. a), b) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost a další povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobcem tvrzené skutečnosti nejsou v souladu s provedenými důkazy, případně že žalobce nesplnil svou důkazní povinnost. V této věci nebylo žalobcem řádně prokázáno, že by smlouvu o zápůjčce dne 20. 12. 2021 uzavřel právě se žalovanou. Žalobce v žalobě konstatuje, že před uzavřením smlouvy ověřil totožnost žalované například skenem dokladu totožnosti s fotografií, žádný takový důkaz však soudu nepředložil, zároveň tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované a jím zjištěné skutečnosti byly zaevidovány do zákaznické karty žalované. Ani tato skutečnost však nebyla žalobcem prokazována, respektive soudu nebyly předloženy příslušné důkazy. Dotazem soudu však bylo zjištěno, že číslo účtu, na který měla být zápůjčka poskytnuta je číslem účtu, jejímž vlastníkem je žalovaná, tedy že částka 13 300 Kč byla odeslána právě na účet žalované. 7. Po právní stránce soud tedy věc posoudil podle ustanovení § 2 991 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2) se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Z provedeného dokazování uplynulo, že z účtu žalobce byla na účet žalované poskytnuta částka 13 300 Kč dne 20. 12. 2021. Ačkoli žalobce spolehlivě neprokázal, že s žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce ve znění žalobcem tvrzeném, bylo prokázáno, že k reálnému převedení peněz došlo. Žalovaná se tedy na úkor žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatila, proto je povinna žalobci vydat oč se obohatila. Soud na základě výše uvedeného vzal za prokázané, že žalovaná se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila právě o částku 13 300 Kč a na svůj dluh ničeho žalobci nevrátila. Proto bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 13 300 Kč spolu se zákonným úrokem tak, jak je žalobcem požadován, tedy od 20. 1. 2022 do zaplacení, když se splněním tohoto dluhu, vzniklého z bezdůvodného obohacení je v prodlení (§ 1 970 občanského zákoníku). Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že s žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce o tvrzeném obsahu, tedy i co do smluvní pokuty. Jen pro účely příslušného poučení žalobci není soud povinen jednání odročovat. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 o. s. ř.. Žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný a to v 55%, v 45% byl neúspěšný, proto mu náleží náhrada nákladů ve výši 10%. Celkové náklady představují náklady právního zastoupení za tři úkony po 300 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále tři paušální náhrady po 100 Kč a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 859 Kč, celkem tedy 2 059 Kč, 10% z této částky představuje částku 206 Kč. Tuto částku je povinna žalovaná zaplatit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.. 10. Lhůtu k plnění ve výroku I. a III. Tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.