17 C 133/2024-12 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 10 360 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřel dne 23. 1. 2024 přes platformu provozovanou na webu , Anonymizováno, .cz. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč, z toho částka 1 000 Kč je odměnou provozovatele platebních služeb. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho.Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, jejím předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 8 000 Kč s tím, že věřiteli náleží jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši nejméně 1 000 Kč, o kterou se snižuje výše poskytnuté zápůjčky při jejím načerpání, a to za úrok ve výši 60 % ročně. Smlouva byla uzavřena elektronicky dálkovým způsobem v portálu www.julu.cz. Z otisku e-mailu ze dne 22. 1. 2024 bylo zjištěno, že byla přijata poptávka ohledně půjčení peněz a byl zaslán unikátní kód pro akceptaci zápůjčky. Z fotografií bylo zjištěno, že byl předložen občanský průkaz žalovaného. Z neoznačené tabulky soud zjistil, že byly zjišťovány osobní údaje žalovaného (jméno, příjmení, číslo OP, platnost OP atp.). Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl žalovaný, za období od 1. 8. 2023 do 31. 8. 2023 činil počáteční i konečný zůstatek účtu 0 Kč, na účet byly připsány mimo jiné dvě příchozí úhrady od , právnická osobaZ detailu pohybu platby bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla dne 23. 1. 2024 poukázána částka 7 000 Kč. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že na účet , právnická osoba, byl dne 23. 1. 2024 poukázána částka 8 000 Kč od příjemce , Jméno zainteresované osoby 0/0, .Dle smlouvy o spolupráci (předložené bez označení smluvních strany) investor prostřednictvím společnosti , právnická osoba, uzavřel nebo hodlá uzavřít s fyzickou osobou smlouvu o zápůjčce, za tím účelem se , právnická osoba, zavazuje vykonávat pro investora vyjmenované činnosti (prověřit zájemce, vyhotovit a zajistit uzavření smlouvy atp.), za což se investor zavazuje zejména přenechat odměnu.Předžalobní výzvou ze dne 2. 4. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť spotřebitelským úvěrem je dle ust. § 2 odst. 1 tohoto zákona i peněžitá zápůjčka zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.V řízení bylo prokázáno, zejména ze smlouvy o spolupráci (ačkoliv tato není nijak označena smluvními stranami ani podepsána, nicméně je z ní zřejmé, jakým způsobem jsou smlouvy o zápůjčkách uzavírány a jakým způsobem ve věci vystupuje zprostředkovatel), že smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele , právnická osoba, na internetových stránkách , Anonymizováno, . Protože i v případě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi dvěma fyzickým osobami se jedná o spotřebitelský úvěr, byla-li taková smlouva uzavřena právě prostřednictvím (profesionálního) zprostředkovatele ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. b), písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, bylo třeba, aby před uzavřením smlouvy o zápůjčce byla náležitě prověřena úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.Žalobce však nijak netvrdil ani neprokázal, zda a jakým způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalovaného.Dle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud je dle ust. § 118a o.s.ř. povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení a důkazů, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalobce se z ústního jednání omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení břemene tvrzení a důkazního. (k tomu viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.S ohledem na to, že žalobce nijak netvrdil ani neprokázal, že byla prověřena úvěruschopnost žalovaného (tím spíše když o schopnosti žalovaného úvěr splácet vyvstaly pochybnosti, vyplynulo-li z výpisu z účtu, že v průběhu jednoho měsíce žalovaný čerpal minimálně dva další úvěry a jeho počáteční i konečný zůstatek byl 0 Kč), soudu nezbylo, než smlouvu o úvěru hodnotit v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou právě z toho důvodu, že nebyla náležitě prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet. V souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru proto byl žalovaný povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Přestože je ve smlouvě uvedeno, že výše zápůjčky činí 8 000 Kč, žalovanému byla vyplacena toliko částka 7 000 Kč (částka 1 000 Kč činila úplatu zprostředkovateli úvěru), dlužnou jistinou je proto částka 7 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 7 000 Kč. Ve zbývající části, co do odměny za poskytnutí zápůjčky, kapitalizovaného úroku, smluvního úroku a smluvního úroku z prodlení, pak byla žaloba pro absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce zamítnuta.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 68 %, žalovaný z 32 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 36 % nákladů žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z částky 4 620 Kč za 3 úkony právní služby po 1 540 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Celková náhrada nákladů činí 6 520 Kč, část náležející žalobci ve výši 36 % proto činí 2 347 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.Výrok IV je pak odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1.