17 C 198/2024-20 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že vlastníkem osobního automobilu , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, (dále i jen „vozidlo“), je žalovaný. Uvedl, že vozidlo prodal žalovanému na základě kupní smlouvy ze dne 24. 4. 2024, téhož dne jej žalovanému i předal. K přepisu vozidla nedošlo z důvodu pasivity žalovaného. Žalobce má na určení naléhavý právní zájem.Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Z kupní smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 24. 4. 2024, jejím předmětem byl prodej vozidla, a to za kupní cenu ve výši 6 000 Kč. Dle osvědčení o registraci vozidla č. , Anonymizováno, je jako provozovatel vozidla v registru vozidel evidován žalobce.Předžalobní výzvou ze dne 10. 7. 2024 vyzval žalobce žalovaného k přepisu vozidla a upozornil jej na možnost zahájení soudního řízení.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle ust. § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.Dle ust. § 80 o.s.ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce s žalovaným uzavřel kupní smlouvu, jejím předmětem byl převod vlastnictví k vozidlu (kupní smlouva). Žalobce žalovanému vozidlo odevzdal. Žalobce dále prokázal, že žalovaný neposkytl žalobci potřebnou součinnost k provedení přepisu vlastnického práva v registru vozidel, neboť jako provozovatel vozidla je i nadále v registru vozidel veden žalobce (osvědčení o registraci vozidla). U žalobce pak je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k vozidlu, neboť v souvislosti s provozem vozidla žalobce může být adresátem negativních důsledků, ať již výzvy k zaplacení příspěvku do garančního fondu či z hlediska odpovědnosti provozovatele za případné přestupky. Soud proto žalobě vyhověl a určil, že vlastníkem vozidla je žalovaný, a to ode dne uzavření kupní smlouvy.Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, z částky 7 500 Kč za 3 úkony právní služby po 2 500 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 1 764 Kč. Celková náhrada nákladů činí 12 164 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.