17 C 2/2024-13 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 19 697,37 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., dne 6. 5. 2020, a na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 5 956,74 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 185,02 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 2 745,18 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 520,62 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 008,44 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 281,37 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 6. 5. 2020, jejím předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 20 000 Kč, za což se žalovaná zavázala uhradit úrok ve výši 1 925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 600 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Z tabulky úhrad soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila celkem 26 768 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 14. 8. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Postoupení pohledávky žalobci oznámil žalované právní předchůdce žalobce oznámením ze dne 15. 8. 2023. Předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2023 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli, a to ve znění ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. ve znění do 28. 5. 2022) vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, tuto skutečnost žalobce v řízení náležitě prokázal. Jak bylo již uvedeno, soud při posuzování nároků ze smlouvy o úvěru zjišťuje z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, přičemž žalobce nijak netvrdil ani neprokázal, zda a jak jeho právní předchůdce prověřoval úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy.Dle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud je dle ust. § 118a o.s.ř. povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení a důkazů, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalobce se z ústního jednání omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení břemene tvrzení a důkazního. (k tomu viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).S ohledem na to, že žalobce nijak netvrdil ani řádně neprokázal, že jeho právní předchůdce náležitě prověřil úvěruschopnost žalované, soudu nezbylo, než smlouvu o úvěru hodnotit v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou právě z toho důvodu, že právní předchůdce žalobce nesplnil své povinnosti poskytovatele úvěru a před uzavřením smlouvy neposuzoval schopnost žalované úvěr splácet. V souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru proto byla žalovaná povinna vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Jistina úvěru dle smlouvy o úvěru činila 20 000 Kč, dle tabulky úhrad žalovaná na dluh uhradila celkem 26 768 Kč. Lze tedy uzavřít, že žalovaná svůj dluh ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 5. 2020 zcela uhradila. Soud proto nezbylo, než žalobu zcela zamítnout.Soud nepřehlédl, že žalobce žádal, shledá-li soud žalobcem dosud tvrzené skutečnosti nedostatečnými, aby bylo jednání odročeno a žalobce byl vyzván k jejich doplnění. Příslušná poučení dle ust. § 118a o.s.ř. však soud poskytuje pouze při jednání a není oprávněn ani povinen účastníkům sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.Výrok III je pak odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1.