5 C 219/2023-24 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu dne 14.6.2023 se žalobce domáhá toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 31.464 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky 25.128 Kč od 18.7.2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč Žalobu žalobce odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 17.6.2022 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 19.200 Kč, které mu byly zaslány na účet, a žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5.928 Kč. Jistina a poplatek byly splatné 17.7.2022, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, ke dni podání žaloby žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Žalobce tvrdí, že zápůjčku poskytl prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry, poté vyplnil formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje a tím učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalobce před ověřením smlouvy ověřil totožnost žalovaného, vyžádal si informace o rodinných pracovních, příjmových, výdajových a dalších poměrech pro ověření úvěruschopnosti, které ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Vše zaevidoval do zákaznické karty žalovaného, tím tedy splnil svou povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného. Žalobce se domáhá žalobou také náhrady nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného, představujících odeslání písemných výzev, na jejichž výši se účastníci domluvili předem ve smlouvě o zápůjčce. Dále se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty dle článku 2.3. smlouvy o zápůjčce ze dne 17.6.2022 ve výši 6.336 Kč, a to od 18.7.2022 do 13.6.2023. 2. Ústní jednání ve věci se konalo 17.1.2024, žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto rozhodoval v nepřítomnosti účastníků dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř., vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Žalobce k prokázání svých tvrzení předložil soudu smlouvu o zápůjčce, dle které měla být žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 19.200 Kč, za poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5.928 Kč se splatností nejpozději do 17.7.2022 s tím, že v případě prodlení žalovaného s plněním jeho závazků se žalovaný zavázal uhradit věřiteli – žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Smlouva však není žalovaným vlastnoručně ani elektronicky se zaručeným podpisem podepsána, pouze je připojena doložka o tom, že žalovaný smlouvu podepsal se zde uvedeným PIN kódem. 4. Odeslání částky 19.200 Kč žalobce dokládá výpisem ze svého účtu, když soudem bylo zjištěno, že částka 19.200 Kč byla odeslána právě na účet žalovaného. 5. Výzvami k úhradě dluhu vyzýval žalobce žalovaného k úhradě žalované částky a upozorňoval jej na možnost soudního vymáhání. 6. Podle ustanovení § 101 dost. 1 písm. a), b) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost a další povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobcem tvrzené skutečnosti nejsou v souladu s provedenými důkazy, případně že žalobce nesplnil svou důkazní povinnost. V této věci nebylo žalobcem řádně prokázáno, že by smlouvu o zápůjčce dne 17.6.2022 uzavřel právě se žalovaným. Žalobce v žalobě konstatuje, že před uzavřením smlouvy ověřil totožnost žalovaného například skenem dokladu totožnosti s fotografií, žádný takový důkaz však soudu nepředložil, zároveň tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného a jím zjištěné skutečnosti byly zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Ani tato skutečnost však nebyla žalobcem prokazována, resp. soudu nebyly předloženy příslušné důkazy. Dotazem soudu však bylo zjištěno, že číslo účtu, na který měla být zápůjčka poskytnuta, je číslem účtu, jejímž vlastníkem je žalovaný, tedy že částka 19.200 Kč byla odeslána právě na účet žalovaného. 7. Po právní stránce soud tedy věc posoudil podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Z provedeného dokazování vyplynulo, že z účtu žalobce byla na účet žalovaného poskytnuta částka 19.200 Kč dne 17.6.2022. Ačkoli žalobce spolehlivě neprokázal, že s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce ve znění žalobcem tvrzeném, bylo prokázáno, že k reálnému převedení peněz došlo. Žalovaný se tedy na úkor žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatil, proto je povinen žalobci vydat, oč se obohatil. Soud na základě výše uvedeného vzal za prokázané, že žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil právě o částku 19.200 Kč a na svůj dluh ničeho žalobci nevrátil. Proto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 19.200 Kč spolu se zákonným úrokem tak, jak je žalobcem požadován, tedy od 18.7.2022 do zaplacení, když se splněním tohoto dluhu, vzniklého z bezdůvodného obohacení je v prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce o tvrzeném obsahu, tedy i co do smluvní pokuty. Jen pro účely příslušného poučení žalobci není soud povinen jednání odročovat. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud dospěl k závěru, že oba účastníci byli v řízení poměrně stejně úspěšní a tak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. 10. Lhůtu k plnění ve výroku I. soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř.