5 C 269/2023-47 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 10.636 Kč jako dlužného jízdného ve výši 19 Kč a v jednom případě 22 Kč a přirážek k jízdnému ve výši 1.500 Kč, neboť se žalovaný ve dnech 15.3., 8.4., 28.5., 26.7., 29.8., 26.9. a 11.10.2022 neprokázal při cestách MHD , adresa, platným jízdním dokladem.Na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5.5.2023 došlo k postoupení dlužných pohledávek na žalobce.Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný nastoupil ve shora uvedených dnech do vozidel právního předchůdce žalobce, který provozuje přepravu cestujících ve veřejné linkové dopravě, čímž byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena přepravní smlouva. Žalovaný však uskutečnil jízdy bez platného jízdního dokladu, žalobci tak vznikly vůči žalovanému pohledávky sestávající z nezaplaceného jízdného a přirážek k jízdnému.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Vztahy mezi cestujícím a dopravcem ve veřejné dopravě nad rámec občanského zákoníku upravuje zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a zákon č. 266/1994 Sb., o drahách a příslušný přepravní řád dopravce. Dle ust. § 2550 o.z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ust. § 18a odst. 1 písm. c) zákona o silniční dopravě je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku a dle ust. § 18a odst. 2 písm. c) je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Dle ust. § 18a odst. 3 výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1.500 Kč. Obdobně stanoví práva a povinnosti ve veřejné dopravě i zákon o drahách.Žalobce prokázal, že žalovaný uskutečnil jízdy bez platného jízdního dokladu, tedy porušil svoji povinnost zaplatit jízdné za přepravu. Žalovanému proto bylo uloženo zaplatit žalobci částku 10.636 Kč s úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, neboť se se splněním své povinnosti dostal do prodlení.Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.000 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.Lhůtu k plnění ve výroku I. a II. soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.