5 C 28/2023-41 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu dne 21.11.2022 se žalobce domáhal toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 24.8.2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21.7.2022 mezi společností [právnická osoba] jako původním věřitelem a společností [právnická osoba] jako novým věřitelem. Žalobce požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobce schopen doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému dne 3.4.2020 částku celkem ve výši 20.000 Kč prostřednictvím platby na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobce tedy navrhuje, aby soud provedl důkaz výpisem z bankovního účtu žalovaného. K žalobě byla předložena potvrzení o provedení platby z účtu společnosti [právnická osoba] ve výši 20.000 Kč na účet č. [bankovní účet] dne 3.4.2020. Dále byla předložena smlouva o spotřebitelském úvěru, která není opatřena podpisem žalovaného spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dále bylo předloženo oznámení o postoupení pohledávky, dle kterého je žalovanému oznamováno, že pohledávka původního věřitele [právnická osoba] za žalovaným v celkové výši 45.866,63 Kč byla postoupena žalobci. Zároveň byla k žalobě předložena výzva k úhradě adresovaná žalovanému. 2. Ústní jednání ve věci se konalo dne 17.1.2024. Žalobce a zástupce žalobce se k jednání omluvili a žalovaný, byť byl řádně předvolán, se nedostavil. Soud postupoval podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z provedeného dokazování vzal soud za zjištěný tento skutkový stav: Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru a z potvrzení o platbě, dle kterého měl být právním předchůdcem žalobce žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč, soud zjistil, že úvěr měl být poskytnut s RPSN 14. 006 % ročně, s úrokem 25 % měsíčně. Smlouva není žalovaným vlastnoručně ani elektronicky se zaručeným podpisem podepsána. 4. Z potvrzení o provedené platbě ve spojení se zprávou [právnická osoba] soud zjistil, že na účet žalovaného byla v dubnu 2020 připsána platba ve výši 20.000 Kč. 5. Výzvou k úhradě dluhu a oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný upozorněn na to, že novým věřitelem je žalobce, kterému má být dle původní smlouvy se společností [právnická osoba] plněno. Byl upozorněn na možnost soudního vymáhání. 6. Soudu byla předložena smlouva o postoupení pohledávek, a to z původního věřitele [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] spolu se seznamem postoupených pohledávek, nikoliv však smlouva o postoupení pohledávek, dle které by nabyvatelem pohledávky vůči žalovanému byl žalobce. 7. Dle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Dle ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud je dle ustanovení § 118a povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení a důkazů, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalobce se z ústního jednání omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení břemene tvrzení a důkazního (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.1.2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). 8. S ohledem na to, že žalobce předloženými listinami neprokázal, že původní věřitel či následný věřitel dle smlouvy o postoupení pohledávky vůči žalovanému postoupil pohledávku vůči žalovanému právě žalobci, nemohlo být žalobě v této věci vyhověno. Soudu byla předložena pouze smlouva o postoupení pohledávek na společnost [právnická osoba] Kromě toho lze podotknout, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným a původním věřitelem a i v případě, kdyby se tak stalo, by soud musel sjednané podmínky shledat nepřiměřenými podle ustanovení § 588 občanského zákoníku. Protože nebylo prokázáno postoupení pohledávky vůči žalovanému žalobci, soud žalobu v plném rozsahu zamítl. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.