5 C 322/2023-21 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu dne 19.10.2023 se žalobce domáhal toho, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19.690 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4.2.2023 do zaplacení a dále částku 1.788,81 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 4.1.2023 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr do výše 15.600 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za volitelné služby. Žalobce tvrdí, že řádně ověřoval úvěruschopnost žalované, vycházel z výše čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 25.400 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Úvěr v celkové výši 15.600 Kč byl vyplacen žalované v průběhu ledna 2023 a žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila volitelné služby Klidné spaní za poplatek 110 Kč, službu Presto za poplatek 990 Kč. Úvěr byl splatný dnem 3.2.2023. Žalobce tvrdí, že žalovaná má ke dni podání žaloby nesplacenou pohledávku ve výši 19.690 Kč, která představuje jistinu 15.600 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2.990 Kč a shora uvedené volitelné služby Klidné spaní za 110 Kč a Presto za 990 Kč. Žalobce dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení tak, jak bylo ujednáno ve smlouvě, když žalobou požaduje smluvní pokutu za období od 4.2.2023 do 5.5.2023 ve výši 1.788,81 Kč.2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor, ve kterém uvedla a že v důsledku zvýšených nákladů na živobytí, a to zvýšení záloh na platby elektrické energie a současným těhotenstvím se dostala do prodlení se splátkami. Uvedla, že za listopad 2023 poslala ve prospěch účtu žalobce dvě platby, a to ve výši 1.000 Kč a 1.367,66 Kč. Toto své tvrzení doložila potvrzením o platbách. Vzhledem ke své situaci je schopna hradit měsíční platby 1.500 Kč s tím, že však očekává zvýšení finančních příjmů na základě pronájmu bytu v jejím vlastnictví. Při jednání konaném dne 21.2.2024 učinila žalovaná nesporným, že ji byla na základě smlouvy o úvěru uzavřené žalobcem dne 4.1.2023 vyplacena částka 15.600 Kč. Žalovaná se domnívala, že z výplaty zvládne úvěr splatit, když měl být splacen jednou splátkou najednou, ale nezvládla to a kromě dvou plateb, jejichž provedení doložila písemným potvrzením, žádné jiné částky nezaplatila. Žalovaná je na rodičovské dovolené, bude mít příjem po dobu tří měsíců ve výši 21.000 Kč a poté si rodičovskou dovolenou prodlouží do tří let věku dítěte a její rodičovský příspěvek bude kolem 8.000 Kč. Žije s přítelem, který pracuje. I v případě, že by měla příjem pouze 8.000 Kč, je schopna hradit pravidelnou platbu ve výši 1.500 Kč měsíčně.3. Soud vzal za prokázané tyto skutečnosti:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 4.1.2023 a na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované částku až do výše 15.600 Kč jako spotřebitelský úvěr a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky úvěru vrátit spolu s příslušenstvím v celkové výši 19.935 Kč spolu s poplatkem za volitelné služby ve výši 275 Kč do 3.2.2023. Výše poplatku ze sjednání úvěru byla sjednána částkou 4.060 Kč, RPSN činila 1.568,21 %, úroková sazba dle smlouvy činila 0 %.5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalovaná vynakládá pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 13.000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení 5.000 Kč a další nezbytné výdaje 5.000 Kč, celkem tedy 23.000 Kč. Její čistý měsíční příjem činí 25.400 Kč.6. Z tvrzení žalobce obsaženého v žalobě, ze zprávy , právnická osoba, . i z tvrzení žalované učiněného při jednání dne 21.2.2024 a z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vytvořeného žalobcem soud zjistil, že žalovaná čerpala na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru částku 15.600 Kč.7. Z tvrzení žalované podpořeného potvrzeními o provedených platbách soud zjistil, že žalovaná na úhradu dluhu ze zmíněného úvěru zaplatila dne 2.11.2023 částku 1.367,66 Kč a dne 20.11.2023 částku 1.000 Kč.8. Z potvrzení zaměstnavatele soud zjistil, že žalovaná dnem 24.7.2023 začala čerpat mateřskou dovolenou.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 11.9.2023 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě v dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.10. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalované posoudil. Jako důkaz k posouzení úvěruschopnosti žalobce soud předložil výpis o posouzení úvěruschopnosti, dle kterého žalovaná žije v domácnosti spolu s dalším členem společně hospodařící domácnosti, její pravidelné měsíční příjmy činí 25.400 Kč a její pravidelné měsíční výdaje představují částku 23.000 Kč (výdaje na půjčky 13.000 Kč, na bydlení 5.000 Kč, další nezbytné výdaje 5.000 Kč). Z tohoto důkazu soud nevzal tvrzení žalobce o řádném prověření úvěru schopnosti za prokázané. Tento dokument je pouze souhrnem vytvořeným žalobcem, žádný ze zadaných údajů není nijak objektivně podpořen listinami pocházejícími od žalované (např. výpisem z účtu, mzdovým listem apod.). Zcela jsou opomenuty údaje o tom, zda žalovaná má či nemá jiné úvěry (je pouze uvedena výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 13.000 Kč), zda byly získány informace z centrální evidence exekucí apod. I na základě takto zjištěných skutečností však nebylo možno reálně předpokládat, že žalovaná může uhradit jednorázově částku přes 15 000 Kč.13. K jednání, kde by soud žalobci poskytl potřebná poučení, že je povinen prokázat své tvrzení, že řádně posoudil úvěruschopnost žalované, se žalobce nedostavil (ani se neomluvil, předvolání k jednání mu přitom bylo doručeno dne 12.2.2024) a jen z důvodu poučení soud není povinen jednání odročit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.1.2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Lze uzavřít, že žalobce neunesl břemeno důkazní o tom, že úvěruschopnost žalované řádně posoudil. Soud proto shledal smlouvu o úvěru dle ustanovení § 588 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou a žalovaná je proto povinna v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko jistinu spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobu v části převyšující dlužnou jistinu, ve které žalobce domáhal zaplacení dlužných poplatků, poměrné úroku z prodlení a smluvní pokuty, zamítl a uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou jistinu po odečtení částek 1.000 Kč a 1.367,66 Kč, jejichž zaplacení žalovaná prokázala, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, neboť s takto jí poskytnutými finančními prostředky, které nevrátila, je žalovaná s úhradou v prodlení. Vzhledem k poměrům na straně žalované, vzhledem k tomu, že je na rodičovské dovolené a dle jejího vlastního prohlášení je schopna hradit měsíční platbu 1.500 Kč, soud stanovil, že peněžité plnění ve prospěch žalobce se může stát ve splátkách, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud upravil splátky tak, že nejprve bude splácena dlužná částka ve výši 13.232,34 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a poté náklady řízení, které byly vyčísleny v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud vycházel při stanovení výše nákladů řízení žalobce z toho, že žalobce byl úspěšný v 61 % předmětu sporu, ve 39 % byl neúspěšný, má tedy právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22 %, tj. 508, 60 Kč (z celkové výše nákladů řízení ve výši 2.312 Kč). Celkové náklady řízení by přitom představovaly náklady zaplaceného soudního poplatku ve výši 860 Kč, třikrát 300 Kč, odměnu zástupce žalobce a třikrát 100 Kč paušální částku jako náhradu výdajů, to vše v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. spolu s 21% DPH dle § 137 o.s.ř.