10 C 340/2024-44 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 26 546,64 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne 18.1.2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně smlouvy. Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 13 878 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 457 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,56 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 997 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 556 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17.1.2023. Žalovaný však neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Ke dni 21.5.2023 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 15 000 Kč a dlužný poplatek částku 13 878 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 15 000 Kč dále úrokem ve výši 18,56 % ročně sjednaným na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 18.1.2024, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 6.6. Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.4.2024 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29.4.2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek 29.4.2024 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 36 718,32 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 36 718,32 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 26 546,64 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 11 546,64 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 796,53 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 106,25 Kč, úroků ve výši 18,56 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 30.4.2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 30.4.2024 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 796,53 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 18,56 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 18.1.2024, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 29.4.2024. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2 106,25 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 29.5.2023, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 29.4.2024. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů, a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18.1.2023 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byla půjčka ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 878 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách ve výši 556 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek a postoupení pohledávek žalobci bylo žalovanému oznámeno dopisem. Výzvou vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle Nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit hlavně k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě, a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud má v souladu s uvedeným nálezem Ústavního soudu a ust. § 39 obč. zák. za to, že právní předchůdce žalobce si nepočínal poctivě, zneužil svého silnějšího postavení a jednal v rozporu s požadavky na ochranu spotřebitele, když skryl ujednání o smluvním úroku do smluvních podmínek smlouvy o půjčce. Soud proto žalobu žalobce co do nároku na zaplacení smluvních úroků zamítl.Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí půjčky, tedy částku ve výši 13 878 Kč. Půjčka činila celkem 15 000 Kč, za poskytnutí půjčky byl žalovaný povinen zaplatit poplatek v celkové výši 13 878 Kč, tedy poplatek za poskytnutí půjčky činil 93 % jistiny. Dle ustanovení zákona spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o půjčce byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právním předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o půjčce nadto byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonu. Tedy je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 93 % jistiny půjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto žalobu, co do nároku na zaplacení dlužné části poplatku, pro absolutní neplatnost ujednání o poplatku pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele zamítl. Pokud se týká jistiny, zavázal soud žalovaného vzhledem k absolutní neplatnosti ujednání o smluvním poplatku, zaplatit žalobci částku 15 000 Kč. Dle § 1970 o.z. je žalovaný povinen zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši, neboť je v prodlení se splácením dluhu.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce měl úspěch jen částečný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů ve výši 14% (žalobce byl úspěšný ve výši 57%, žalovaný pak ve výši 43 %). Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 062 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 514 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci poměrnou část ve výši 14 %, tedy částku 352 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.