12 C 131/2025-35 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4. 3. 2025 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 11 378 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou zaplatit 330 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr byl sjednán na 30 dnů. Dále si účastníci sjednal poplatek ve výši 99 Kč za bezpečnou splátku poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. Žalovaný na úvěrouvou smlouvu ničeho nezaplatil. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 600 Kč. Žalobce při uzavírání smlouvy posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Ověřil si, zda má žalovaný u žalobce další úvěr, nahlížel do registrů. Žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil ani na základě upomínky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., neboť žalobce s tímto postupem projevil souhlas. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, přičemž byl upozorněn, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst.4 o.s.ř.).4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (ID 1381194) bylo zjištěno, že byla mezi účastníky uzavřena dne 5. 10. 2024. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit do 4. 11. 2024. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit, činila 10 330 Kč. RPSN činila 48,3 %. Smlouva dále obsahuje ujednání, že v případě prodlení s úhradou splátky může žalobce žalovanému naúčtovat účelně vynaložené náklady a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobce žalovanému dne 5. 10. 2024 vyplatil 10 000 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil na úvěrovou smlouvu ničeho. Žalobce žalovaného upomenul o zaplacení dlužné částky upomínkou ze dne 24. 1. 2025 (zjištěno z předžalobní upomínky a podacího lístku).5. K tvrzení žalobce o posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil metodiku a úvěrovou zprávu. Jiné listiny soudu předloženy nebyly, a to ani k výzvě.6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.7. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalobce tvrdil, že řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, toto své tvrzení však ničím neprokázal. Soud proto tuto smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru hodnotí jako absolutně neplatnou. Žalovaný je tak povinen žalobci zaplatit tolik dlužnou jistinu ve výši 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je se splněním své povinnosti v prodlení, má žalobce právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že žalovaný je povinen uvedené částky zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. o.s.ř. (výrok I.) Ve zbývající části soud žalobu zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (výrok II.).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 88 %, žalovaný z 12 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 76 % nákladů žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z částky 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 315 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 615 Kč, část náležející žalobci ve výši 76 % nákladů řízení žalobce proto činí 1 987 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.