17 C 127/2025-14 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení celkem 24 489,82 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou s žalovaným uzavřel dne 21. 10. 2024, a to částky 11 488,76 Kč jako dlužné jistiny, částky 221,71 Kč jako poplatku za vyplacení tranší úvěru, částky 12 642,02 Kč jako smluvního úroku a částky 137,33 Kč jako smluvní pokuty za období od 8. 12. 2024 do 9. 3. 2025.Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav.Žalobce uzavřel s žalovaným dne 21. 10. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému kreditní rámec ve výši 51 300 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat postupně i opakovaně. Splatnost byla sjednána v denních splátkách, za poskytnutí peněžních prostředků se žalovaný zavázal uhradit úroky ve výši 0,983 % denně a zároveň poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, RPSN bylo vyčísleno na 1 618,55 %. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit účelně vynaložené náklady, úrok z prodlení, smluvní úrok a smluvní pokutu (smlouva o revolvingovém úvěru, BankID výpis a autorizace ověření totožnosti, souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis denních splátek, všeobecné obchodní podmínky). Předsmluvní informace byly žalovanému poskytnuty (informace pro spotřebitele, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru). Žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného (výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy, principy posuzování úvěruschopnosti). Žalobce poskytl na účet žalovaného dne 21. 10. 2024 částku 11 500 Kč (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, zpráva , právnická osoba, .). Žalobce vyzýval žalovaného k úhradě (e-mail ze dne 3. 3. 2025) a zaslal mu předžalobní výzvu (výzva ze dne 19. 6. 2025, poštovní podací lístek).Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 11 500 Kč. Dle úvěrové smlouvy činila úroková sazba „(pevná – denní úrok): 0,983 %“, tedy 358,795 % ročně. RPSN při čerpání celého kreditního rámce bylo vyčísleno na 1 618,55 %. Vedle toho se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 %. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů (paušálně ve výši 35 Kč denně, maximálně 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání, či také zpoplatněné upomínky), zákonný úrok z prodlení, smluvní úrok a smluvní pokutu.Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena žalobcem. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Už jen výše úroku v přepočtu 358,795 % ročně, když v době uzavření smlouvy (říjen 2024) byla průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu ve výši 8,53 % ročně (viz statistika úrokových sazeb ČNB – nové obchody, úvěry spotřebitelské) je výší naprosto nepřiměřenou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Odkázat je třeba i na setrvalou judikaturu Ústavního soudu, který považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, a to právě takovými jednostrannými vnucenými ujednáními (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). A jako nepřiměřená a rozporná s dobrými mravy pak byla posouzena již roční procentní sazba nákladů ve výši 94,96 % (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020) či 115,32 % (nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).A proto, s ohledem na veškeré podmínky úvěru, dle kterých byl žalovaný povinen za poskytnutí peněžních prostředků zaplatit takto nepřiměřeně vysoký úrok a navíc i poplatek za vyplacení tranše úvěru, to vše v souhrnu v naprosto nepřiměřené výši, lze uzavřít, že celá smlouva o úvěru je v souladu s ust. § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, když celé toto právní jednání se zcela zjevně příčí dobrým mravům a jednotlivá ujednání o úrocích a poplatcích nelze pro svoji komplexnost oddělit od zbytku smluv (ust. § 576 o.z. a contrario).Protože byla smlouva shledána absolutně neplatným právním jednáním, neboť se zcela zjevně příčí dobrým mravům, nebylo třeba se zabývat tím, zda žalobce náležitě prověřoval úvěruschopnost žalovaného (obecná tabulka zjištěných informací bez dalšího nepostačí, aby bylo náležitě prokázáno, že úvěruschopnost posouzena byla) a jen z toho důvodu doplňovat dokazování, když by tato skutečnost na výsledném posouzení celé věci nemohla ničeho změnit.S ohledem na to, že úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatným právním jednáním jako celek, byl žalovaný v souladu s ust. § 2991 o.z. povinen hradit pouze to, oč se na úkor žalobce, bezdůvodně obohatil. Žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 500 Kč, žalovaný na tento dluh uhradil pouze 11,22 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 11 488,76 Kč (když soud v souladu s ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. nemohl překročit návrh žalobce, přičemž žalobce se domáhal zaplacení dlužné jistiny právě v této výši), a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnuta.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení poměrně stejně úspěšní, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.O doplatku soudního poplatku bylo rozhodnuto dle bodu 2 položky 2 Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.