17 C 232/2025-14 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 46 950 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované úvěr dne 4. 9. 2024, dne 9. 9. 2024, dne 10. 9. 2024, dne 15. 9. 2024, dne 19. 9. 2024, dne 24. 9. 2024 a dne 25. 9. 2024. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 4 950 Kč.Žalovaná podala proti platebnímu rozkazu odpor s tím, že nárok uznává a žádá o splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně.Protože oba účastníci souhlasili, soud věc projednal bez nařízení jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná sice nárok žalobce uznala, avšak protože rozsudek pro uznání nelze vydat, byl-li by v rozporu s právními předpisy (ust. § 153a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 99 odst. 2 o.s.ř.), soud rozsudek pro uznání nevydal (k rozporu části uplatněného nároku s právními předpisy viz odůvodnění níže).Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky do částky 1 000 Kč s možností opakovaného čerpání za úrok ve výši 40 % měsíčně, RPSN bylo vyčísleno na 5822,4 % (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalobce ověřoval totožnost žalované (fotografie občanského a řidičského průkazu žalované). Žalobce poskytl žalované dne 4. 9. 2024 částku 1 000 Kč, dne 9. 9. 2024 částku 2 000 Kč, dne 10. 9. 2024, částku 1 000 Kč, dne 15. 9. 2024 částku 1 000 Kč, dne 19. 9. 2024 částku 1 000 Kč, dne 24. 9. 2024 dvakrát částku 1 000 Kč a dne 25. 9. 2024 částku 22 000 Kč (potvrzení o provedených platbách). Žalobce prověřoval poměry žalované (výpisy z účtu). Žalobce úvěr ke dni 20. 2. 2025 zesplatnil pro opakované porušování smluvních podmínek (zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 20. 2. 2025). Žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 8. 2025, potvrzení o podaji doporučenej zásielky).Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy č. 8 ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, ze dne 14.12.2023 nebyly zjištěny žádné skutečnosti rozhodné pro skutkové či právní posouzení této věci.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Žalobce tvrdil, že po ověření příjmu a lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. S tím však nelze souhlasit. Výpisy z účtu, ze kterých měl žalobce ověřovat příjem žalované, jsou za období od 1. 8. 2022 do 31. 10. 2022, tedy za období o dva roky předcházející uzavření smlouvy. Žalobce z nich proto nemohl zjistit aktuální příjem žalované. Nad to je z těchto výpisů zřejmé, že už v té době žalovaná nevycházela se svým příjmem a nebyla schopna hradit své dluhy, když za tyto tři měsíce čerpala a splácela množství jiných dluhů (například u poskytovatelů , právnické osoby, a další) a její příjmy byly spíše podprůměrné (okolo 20 000 Kč). Z těchto zjištění jednoznačně vyplývají pochybnosti o schopnosti žalované splácet své dluhy. Za takového stavu pak má soud za to, že žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes zřejmou neschopnost žalované plnit své dluhy, uzavřel s žalovanou tuto úvěrovou smlouvu, která je proto dle ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou. Protože byla smlouva shledána absolutně neplatnou, je žalovaná povinna vrátit žalobci toliko poskytnutou jistinu a ve zbývající části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty a smluvního úroku, byla žaloba zamítnuta.Nad shora uvedené soud dodává, že i kdyby žalobce prověřil úvěruschopnost řádně, bylo by třeba smlouvu hodnotit jako absolutně neplatnou i s ohledem na naprosto nepřiměřenou úplatu za poskytnutí peněžních prostředků, která byla ve smlouvě vyčíslena objektivním kritériem, roční procentní sazbou nákladů, na 5822,4 %, když jako nepřiměřená byla posouzena roční procentní sazba nákladů již ve výši 94,96 % (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020) či ve výši 115,32 % (nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci toliko poskytnutou jistinu ve výši 30 000 Kč, a to v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná požádala o umožnění plnění dluhu v měsíčních splátkách po 1 000 Kč s tím, že pobírá důchod 14 700 Kč a má i další pohledávky. Soud má za to, že žalovaná v takto vysokých splátkách svůj dluh splní a žalobci tyto splátky nebudou na újmu, bude-li jeho dluh uhrazen do tří let (nad to nelze opomenout, že tento stav zapříčinil právě žalobce, který nejednal poctivě a přesto, že byly dány pochybnosti o schopnosti žalované hradit své dluhy, úvěr žalované poskytl a dokonce jej několikrát navýšil). Splátky byly žalované uloženy k úhradě pod ztrátou jejich výhody, což znamená, že neuhradí-li žalovaná i jen jedinou splátku v době její splatnosti, stane se splatným celý zbývající dluh. Protože je tato splatnost dluhu (a tedy nikoliv lhůta k plnění dluhu) určena v souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru až tímto rozhodnutím, žalovaná se dosud nemohla dostat do prodlení (ust. § 1970 o.z.), a proto soud zamítl žalobu i v části žalobcem požadovaného zákonného úroku z prodlení.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 64 %, žalovaná z 36 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 28 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 878 Kč, z částky 2 100 Kč za 3 úkony právní služby po 700 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Celková náhrada nákladů činí 4 278 Kč, část náležející žalobci ve výši 28 % proto činí 1 198 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta k plnění byla určena totožně jako u jistiny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v pravidelných měsíčních splátkách, a to po splnění hlavního dluhu.