18 C 386/2024-73 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou ze dne 14.10.2024 se žalobkyně vůči žalované domáhala nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy složeným do úschovy Okresního soudu v Ústí nad Orlicí Policií České republiky v rámci řízení vedeného pod sp. zn. , adresa, , a to koně – klisny, typ teplokrevný, barva hnědá, číslo průkazu koně , Anonymizováno, , č. mikročipu , Anonymizováno, (1. mikročip), č. mikročipu , Anonymizováno, (2. mikročip), narození 10. 4. 2014 (dále klisna). Tvrdila, že v listopadu r. 2023 byla PČR v rámci řízení vedeného pod sp. zn. , adresa, vyzvána, aby klisnu vydala pro účely trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry dle § 206 t.z., kterého se měla dopustit pí , jméno FO, . Následně byla klisna na základě usnesení PČR, KŘP Pardubického kraje, ÚO Ústí nad Orlicí, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 7.2.2024, č.j. , Anonymizováno, uložena ve smyslu § 80 odst. 1 t.ř. do úschovy zdejšího soudu, jelikož své domnělé vlastnické právo k ní uplatnila i žalovaná. Předmětné řízení o úschově je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, . V rámci tohoto řízení pak žalobkyně dne 20.8.2024 požádala o vydání klisny z dané úschovy, této žádosti však nebylo vyhověno, jelikož žalovaná dne 2.9.2024 soudu sdělila, že s jejím vydáním žalobkyni nesouhlasí. S ohledem na uvedené se proto žalobkyně v souladu s § 299 z.ř.s. domáhá nahrazení souhlasu žalované s vydáním klisny z úschovy žalobkyni.2. Co se týče titulu, na základě kterého se žalobkyně domáhá vydání klisny, tvrdila, že klisna měla být ze strany žalované, majitelky matky klisny, v r. 2014 předána pí , jméno FO, za účelem zajištění jejího výcviku, dne 17.5.2015 však pí , jméno FO, na klisnu uzavřela kupní smlouvu s , tituly před jménem, , jméno FO, , která klisnu na základě kupní smlouvy ze dne 9.5.2015 prodala p. , jméno FO, , jenž dne 21.3.2016 uzavřel s žalobkyní ke klisně darovací smlouvu. Žalobkyně má přitom za to, že se jedná o právní jednání platná a účinná, když má za to, že její právní předchůdci nabyli vlastnictví ke klisně řádně. I kdyby totiž pí , jméno FO, uzavřela danou kupní smlouvu s , tituly před jménem, , jméno FO, bez toho, aniž by byla vlastníkem klisny, nabyla by , tituly před jménem, , jméno FO, vlastnické právo k ní v souladu s § 1109 písm. c/ o.z., když byla klisna pí , jméno FO, ze strany žalované svěřena a , tituly před jménem, , jméno FO, klisnu nabyla za úplatu, přičemž nemohla důvodně předpokládat, že není ve vlastnictví pí , jméno FO, , byla tak v dobré víře, že je klisna jejím vlastnictvím. Ostatní nabyvatelé pak již nabyli vlastnictví ke klisně na základě platných a účinných kupních, resp. darovacích smluv uzavřených s předchozím vlastníkem klisny. Rovněž má pak žalobkyně za to, že jsou na její straně alternativně splněny i podmínky vydržení vlastnického práva ke klisně dle § 1089 o.z., když je od uzavření darovací smlouvy řádným, pravým a poctivým držitelem klisny, přičemž ke dni 21.3.2019 uplynula i potřebná vydržecí doba.3. K námitce žalované, že dle jejího názoru nebyly splněny předpoklady pro nabytí od neoprávněného v rámci kupní smlouvy uzavřené mezi pí , jméno FO, a pí , jméno FO, stanovené § 1111 o. z. žalobkyně uvedla, že je podle ní namístě aplikovat § 1109 o.z., nikoli § 1111 o.z., není tak rozhodné, za jakých okolností, včetně činu povahy úmyslného trestného činu, žalovaná klisnu pozbyla, navíc pak není důvodná ani námitka, že byla smlouva o odchovu uzavřena nikoli mezi žalovanou a pí , jméno FO, , ale mezi žalovanou a p. , jméno FO, , takže byla klisna svěřena ze strany žalované osobě odlišné, než té, která uzavřela kupní smlouvu s pí , jméno FO, , když žalovaná ve svých podaných vysvětleních na výsleších u PČR uvedla, že co do smlouvy o odchovu jednala s pí , jméno FO, , nikoli s p. , jméno FO, , což ve svém vysvětlení potvrdil i p. , jméno FO, , který zde figuroval toliko zastřeně, jelikož pí , jméno FO, neměla přidělené číslo hospodářství, klisnu tak žalovaná svěřila pí , jméno FO, , nikoli p. , jméno FO, . Nadto pak ve smlouvě o odchovu absentuje podpis žalované.4. K další námitce žalované co do absence dobré víry žalobkyně i jejích právních předchůdců v souvislosti s nabytím klisny do jejich vlastnictví žalobkyně tvrdila, že si je vědoma, že v souvislosti s převodem koně je třeba nahlásit změnu majitele do příslušné evidence, uvedené však mělo být v souvislosti s převodem klisny na , tituly před jménem, , jméno FO, provedeno, když byla klisna pod číslem druhého mikročipu, který má zaveden, do této evidence nahlášena. Žádný zákon ani jiný právní předpis pak nestanoví povinnost aktivně prověřovat, zda označení mikročipu uvedené v listinné dokumentaci ke koni odpovídá mikročipu, kterým je kůň fakticky očipován, resp. zda koni náhodou nebylo přiděleno více mikročipů, jako tomu bylo v tomto případě, nadto za situace, kdy čtečka čipů není standardním vybavením drobných chovatelů koní, pročež se běžně uvedené kontroluje toliko v rámci předložené listinné dokumentace. Vzhledem k tomu, že tak , tituly před jménem, , jméno FO, nezaznamenala žádné jiné indicie nasvědčující tomu, že je klisna očipovaná dvěma mikročipy, nelze klást k tíži nabyvatele, že neprovedl kontrolu klisny pomocí čtečky. Žalobkyně přitom poukázala na to, že v rozhodné době byla pí , jméno FO, mentorkou , tituly před jménem, , jméno FO, , takže jí , tituly před jménem, , jméno FO, důvěřovala. S ohledem na uvedené a na § 7 o.z. má tak žalobkyně za to, že se , tituly před jménem, , jméno FO, stala výlučným vlastníkem klisny, když při uzavření předmětné kupní smlouvy jednala v dobré víře.5. Co se poté týče žalovanou uváděných pochybností s ohledem na skutečnost, že ke dni uzavření kupní smlouvy mezi pí , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, nebyl vyhotoven průkaz koně, což mohlo být v rozporu s veřejnoprávními předpisy, žalobkyně uvedla, že tyto předpisy porušila již sama žalovaná, když k ustájení klisny pí , jméno FO, nepředala i přes její opakované výzvy již vystavený průkaz koně. Nadto pak v dané době docházelo k většímu dovozu koní z Polska, u kterých docházelo k očipování až v pozdějším věku, bylo tak běžnou praxí, že se na trhu s koňmi nacházeli koně bez příslušné dokumentace.6. K námitce žalované o povinnosti koně čipovat a čipy kontrolovat v souladu s nařízením komise (ES) č. 504/2008 poté žalobkyně uvedla, že tento předpis cílí na orgány, které mikročipy vydávají a zajišťují jejich implementaci, je tedy nepřiměřené, aby požadavky na ně kladené, byly kladeny rovněž na každou osobu kupující koně. Pokud tak došlo u klisny k zavedení druhého mikročipu není možné uvedené klást k tíži žalobkyně. Nakonec žalobkyně připustila, že se osoby pohybující se u koní navzájem znají a komunikují spolu, to však nesvědčí ničeho o tom, že by měly být vzájemně blíže informovány o všech svých aktivitách. S , tituly před jménem, , jméno FO, se přitom žalobkyně zná až od r. 2017 a blíže spolu začaly komunikovat až v průběhu r. 2020.7. Konečně k námitce absence právní způsobilosti žalobkyně k uzavření darovací smlouvy s p. , jméno FO, s ohledem na její nezletilost v dané době, žalobkyně uvedla, že na osobu mladší 18 let není namístě a priori nahlížet jako na osobu zcela nesvéprávnou, naopak dle § 31 o.z. se má za to, že je daná osoba způsobilá k právním jednáním přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jejich věku, kdy má za to, že není namístě aplikovat na danou situaci § 898 o.z., který cílí na ochranu zájmů nezletilého, když se jedná o neběžnou, příp. sice výjimečnou záležitost ovšem zanedbatelné hodnoty, žalobkyně přitom tím, že byla sto se o klisnu v dané době postarat, uvedené aprobovala, takže její ochrany v podobě aplikace daného zákonného ustanovení není třeba.8. Nakonec žalobkyně poukázala na to, že ačkoli má žalovaná četné výtky k porušení legislativy spojené s evidencí a chovem klisny, tak to byla právě žalovaná, kdo se zcela prokazatelně odmítla podílet na nákladech spojených s výživou a péčí o klisnu, kterou nechala bez jakéhokoli kontaktu a zájmu ustájenou u pí , jméno FO, , přičemž se na těchto nákladech odmítla podílet i nyní v rámci úschovy klisny, vše tak hradí nadále toliko žalobkyně. Nadto pak poukázala na to, že žalovaná byla opakovaně ze strany KVS šetřena v souvislosti s porušováním legislativy upravující péči o pohodu a zdraví zvířat i na to, že v rámci insolvenčního řízení vedeného vůči její osobě vlastnictví k dané klisně neuvedla, již v r. 2018 se tak žalovaná podle žalobkyně nepovažovala za vlastníka klisny, resp. nyní uvedené svědčí o nepoctivém záměru žalované si po skončení insolvenčního řízení zpětně neoprávněně nárokovat vlastnictví ke klisně.9. Žalobou ze dne 22.10.2024 se žalovaná domáhala nahrazení souhlasu žalobkyně s vydáním klisny z dané úschovy. V rámci titulu, na základě kterého se domáhala vydání klisny, tvrdila, že je jediným vlastníkem klisny, když se narodila její kobyle a od té doby nedošlo k pozbytí jejího vlastnického práva k ní.10. Dle názoru žalované zde totiž není spl