7 C 11/2025-34 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 14,75% p.a. z částky 14 000 Kč od 9.4.2024 do zaplacení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Uvedl, že spolu s žalovanou uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě žalobce žalované poskytl pod VS , var. symbol, na její účet č. , č. účtu, dne 5.12.2023 a 6.12.2023 celkem 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala žalobci vrátit spolu s úrokem 40% p.m.. Žalovaná však úvěr nehradila řádně dle smluvních ujednání, proto žalobce úvěr ke dni 8.4.2024 zesplatnil. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny 10 000 Kč a úroku 4 000 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení kapitalizované smluvní pokuty ve výši 1 760 Kč s odkazem na odst. 4.2 písm. c) smlouvy.2. Žalovaná se po celou dobu řízení k věci nevyjádřila, k nařízenému jednání, se ač řádně a včas předvolána nedostavila. Jelikož žalobce se z nařízeného jednání omluvil, bylo soudem jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků řízení na základě předložených listinných důkazů.3. Podle listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, spolu žalobce s žalovanou dne 5.12.2023 uzavřeli smlouvu, jíž se žalobce zavázal poskytnou žalované úvěr s limitem čerpání 30 000 Kč a žalovaná se mu zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 40% p.m., při sazbě RPSN 5 536,07%. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem (viz. založené kopie). Čerpání úvěru je doložena potvrzením o provedené platbě (2x), celkem 10 000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 2.10.2024 včetně dokladu o doručování žalobce prokázal, že vyzval žalovanou před podáním žaloby k dobrovolné úhradě dluhu do tří dnů. Ze zprávy Air bank a.s. a výpisu účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že účet je účtem žalované a byl jím i v době poskytování finančního plnění, kdy dne 5.12.2023 byla na tento účet přijata platba 3 000 Kč a dne 6.12.2023 platba 7 000 Kč a to obojí pod VS , var. symbol, .4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Předmětnou smlouvu o úvěru soud kvalifikoval jako neplatnou dle ust. § 588 o.z., neboť odporuje ustanovení § 1813 o.z., resp. směrnici rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud jako nepřiměřený shledává sjednaný úrok ve výši 40 % p.m. při sazbě RPSN 5 536,07%, kdy tento mnohonásobně přesahuje běžný bankovní úrok.7. Z § 1813 občanského zákoníku vyplývá, že při zkoumání výrazné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, které za ně podnikatel požaduje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytoval, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno.8. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolává. Soud zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží z úřední moci (občanský zákoník), resp. nezbytnost zajistit ochranu spotřebitele nezávisle na jeho námitce, když se nepřiměřenost zkoumá z úřední moci. Opačný přístup potírá význam ochrany spotřebitele.9. V dané věci lze dovodit, že ujednání o úrocích nebylo individuálně sjednáno, když žalovaná neměla reálnou možnost ovlivnit jeho obsah. Toto ujednání bylo připraveno stranou žalobce v citované smlouvě o úvěru. To však ještě neznamená, že takové ujednání musí být vždy v rozporu s požadavkem přiměřenosti. V dané věci však výše úroků 40 % p.m. představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, neboť je nepřiměřené, značně převyšuje obvyklou hranici výše úrokové sazby poskytované jinými ústavy.10. Z důvodů shora uvedených, pak soud ve výroku I. rozhodl pouze o částečném vyhovění návrhu, a to s poukazem na ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce v řízení prokázal, že žalované poskytl finanční plnění ve výši 10 000 Kč – žalovaná neuhradila ničeho. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení 10 000 Kč a dále dle § 1970 o.z. nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z..11. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.), tj. co do požadovaného smluvního úroku 4 000 Kč, zákonného úroku z této částky a dále co do smluvní pokuty 1 760 Kč.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce byl ve věci v převážné míře úspěšný, tj. 10 000 Kč (63,45%) – žalovaná pouze v části 5 760 Kč (36,55%). Žalobci tak přísluší právo na náhradu nákladů řízení v poměru 26,9% (63,45-36,55). V případě úplného úspěchu ve věci by náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměna zástupci 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 a §14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupce žalobce je plátcem DPH, které činí 252 Kč. V případě plného úspěchu by celkové náklady žalobce činily 2 252 Kč. Soud s ohledem na poměr úspěchu ve věci žalobci přiznal náklady ve výši 606 Kč. V souladu s § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce (výrok III).13. Lhůty k úhradě byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.