10 C 313/2025-14 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 477,40 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, ., a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne 4.1.2024. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to dne 5.1.2024 na účet žalovaného. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 7 477,40 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit k datu 3.2.2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , Anonymizováno, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5.3.2025 žalobci jako novému věřitel. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Ze smlouvy o úvěru ze dne 4.1.2024 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byla půjčka ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 477,40 Kč do 3.2.2024. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5.3.2025. Postoupení pohledávek žalobci bylo žalovanému oznámeno dopisem a výzvou ze dne 15.3.2025 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jí na možnost soudního vymáhání dluhu.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (neboť se jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli, viz ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 14 477,40 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 7 477,40 Kč a příslušenství. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o.z.). Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce zneužil na úkor spotřebitele silnějšího postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 7 477,40 Kč. To vše, aniž by bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat například i z toho, že byla uzavřena smlouva adhezní, formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti každého případu) Celková úplata požadovaná za poskytnutí úvěru činila tak 107 % jistiny, jedná se tak o výši, která je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Takovému jednání věřitele nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalovanému jako spotřebiteli, a ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru je ujednání absolutně neplatné. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobce těchto nároků domáhal, zamítl.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč za poplatek ve výši 7 477,40 Kč, žalovaný na dluh nic neuhradil. Soud s ohledem na neplatnost ujednání o poplatcích přiznal proto žalobci jistinu ve výši 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 19.3.2025 dle ust. § 1970 o.z., neboť žalovaný je s úhradou v prodlení. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl.Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce neměl ve věci převážný úspěch a žalovaný ke k nákladům řízení nevyjádřil.