11 C 169/2020-32 — Okresní soud ve Vsetíně

Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 25. 8. 2020, domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z provedených důkazů soud zjistil: -) ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 28. 7. 2017, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobce půjčil žalovanému částku 3 000 Kč, která měla být zaplacena nejpozději do 27. 8. 2017, -) z výpisu vedeného ohledně smlouvy o úvěru, že účastníci smlouvy se kontaktovali prostřednictvím SMS dne 28. 7. 2017, v 6,55 hod. a následně žalovaný na účet právního předchůdce žalobce zaplatil registrační poplatek ve výši 1 Kč - téhož dne v 6,59 hod. -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 26. 7. 2019, -) předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně s datem 26. 7. 2019. Z předložených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalobce žalovanému na základě smlouvy o úvěru v roce 2017 půjčil částku 3 000 Kč, když nejprve žalovaný zaslal žalobci ze svého účtu částku 1 Kč a žalovaný se zavázal tuto zaplatit do 30 dnů bez jakéhokoliv navýšení. Žalovaný nezaplatil žalobci nic. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 17. 5. 2017. Soud s ohledem na výši poskytnutého úvěru a skutečnost, že žalobce požadoval pouze zaplacení jistiny, vyhověl žalobě v plném rozsahu včetně příslušenství - úroku z prodlení v zákonné výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady řízení v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. - § 14b, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta 3x200 Kč, 3 režijní paušály á 100 Kč za převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu, 21% DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč; náklady řízení celkem 1 489 Kč. Splatnost nákladů řízení byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., místo plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř.