11 C 18/2021-53 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 1. 2021 (ve znění doplňujícího podání ze dne 7. 5. 2021) domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 31 850 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Uváděla, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] (kdy s účinností ke dni [datum] byla část závodu této společnosti převedena na [právnická osoba]) – uzavřela dne 25. 5. 2017 Smlouvu o úvěru č. 92017-1065, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti. Úvěr byl žalovanému poskytnut za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru (celkové náklady tedy činily částku 10 950 Kč). Dlužnou částku 25 950 Kč byl žalovaný povinen uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, došlo tak ke zesplatnění úvěru ke dni 25. 6. 2018. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 (s účinností ke dni 8. 7. 2020). Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny 15 000 Kč, kapitalizovaného úroku 3 358 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2 313 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 679 Kč, smluvní pokuty 8 500 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 747,48 Kč. Rovněž žalobkyně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 358 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 11,6 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dále sdělovala, jak byla posuzována úvěruschopnost žalovaného původním věřitelem. Jelikož žalovaný ani ode dne postoupení pohledávky ničeho neuhradil, žalobkyně se obrátila se svým nárokem na soud. 2. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení spornými. Soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud tyto skutečnosti: Žalovaný požadoval prostřednictvím Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 25. 5. 2017 poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, a to u společnosti [právnická osoba] Tento úvěr mu byl poskytnut Smlouvou o úvěru č. 92017-1065, uzavřenou téhož dne. Žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč, celková částka ke splacení činila 25 950 Kč a sestávala z poskytnutého úvěru 15 000 Kč a celkových nákladů úvěru 10 950 Kč (úrok činil 28 % z poskytnuté jistiny). Smlouva dále upravovala práva a povinnosti smluvních stran, výši RPSN, důsledky prodlení (možnost zesplatnění úvěru, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení). Součástí smlouvy byla listina Souhlas se zpracováním osobních údajů ke Smlouvě o úvěru č. 92017-1065 a Předpis splátek ke smlouvě o úvěru 13M. Žalovaný potvrdil převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti podpisem smlouvy. Z transakční historie je patrno, že žalovaný učinil pouze dvě platby dne 25. 5. 2017 v celkové výši 2 600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (s účinností ke dni 8. 7. 2020, kdy byla převedena celková částka kupní ceny), tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 24. 7. 2020. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 18. 12. 2020 byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky, ta byla vyčíslována, byl mu sdělován právní důvod vzniku pohledávky s odkazem na uzavřenou smlouvu o úvěru, a dále mu bylo opět oznamováno postoupení pohledávky. Byl rovněž upozorňován na možné soudní řízení. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována ze smlouvy o nájmu bytu, z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru (kde jsou patrny jednotlivé výše příjmů a výdajů žalovaného, zaměstnání – podnikatel), z finanční analýzy, z credit scoringu a z daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob ze rok 2015. 4. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi původním věřitelem a žalovaným jakožto úvěrovaným byl uzavřen platný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Tento závěr soudu dopadá i na smluvně sjednané poplatky a úrok, který představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků. Bylo také prokázáno, že žalovaný převzal od původního věřitele částku 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se smluvně zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit poplatky s úrokem (celkem tedy 25 950 Kč), a to v 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného vzniklo původnímu věřiteli také právo na zaplacení smluvní pokuty za období od 26. 7. 2017 do 9. 1. 2019, vyčíslené na částku 8 500 Kč. Žalobkyně také důvodně požadovala coby příslušenství zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru. 5. Žalobkyně prokázala úkon postoupení pohledávky z původního věřitele na současnou žalobkyni coby postupníka. Žalobkyni tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem. 6. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní plnění z titulu smlouvy o úvěru ze dne 25. 5. 2017. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 425 Kč dle položky 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem ve výši 6 780 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 900 Kč režijního paušálu za 3krát úkon právní pomoci po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 1 612,80 Kč, celkem tedy 10 717,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.