111 C 2/2021-40 — Okresní soud ve Vsetíně

Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předmětem řízení byl nárok žalobce na úhradu nákladů, jež vznikly v souvislosti s vyšetřením žalovaného v nemocnici [obec] dne [datum], když v 23.45 hod. bylo ve [obec] zastaveno vozidlo [příjmení] [jméno] [příjmení], [registrační značka], které řídil žalovaný, hlídkou Policie ČR, a orientačním testem byla zajištěna přítomnost jiné návykové látky u žalovaného. Následně byl dopraven k vyšetření do nemocnice, kdy náklady na dopravu činily 13 Kč a dále žalobce uhradil náklady na odborné lékařské vyšetření výše uvedenému lékařskému zařízení v hodnotě 479 Kč. Výsledkem laboratorního testu bylo pozitivní vyšetření na amfetaminy. Celkovou dlužnou částku ve výši 492 Kč, která mu byla vyčíslena fakturou [číslo] fakturou [číslo] žalovaný neuhradil, ač byl k tomu opakovaně vyzván. Podle § 16 odst. 8 zákona č. 379/2005 Sb., vyšetření biologického materiálu a dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky než alkoholu, vyšetřovaná osoba. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady podle věty první nese osoba, která podle odstavce 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora uvedeného ustanovení zákona č. 379/2005 Sb., když u žalovaného bylo provedeno laboratorní vyšetření, které bylo pozitivní, a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Žalovanému tudíž vznikla povinnost uhradit předmětná laboratorní vyšetření ve výši 479 Kč i dopravu do nejbližšího zdravotnického zařízení ve výši 13 Kč. V souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo žalobci také právo požadovat po žalovaném úhradu úroku z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem (vyhláška č. 351/2013 Sb., v platném znění). Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. (při aplikaci § 151 odst. 3 o.s.ř.), podle kterého je třeba z procesního hlediska zcela úspěšnému žalobci přiznat právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti žalovanému. Náklady řízení nezastoupeného účastníka představují 2x 100 Kč za přípravu a převzetí věci a sepis žaloby, celkem tedy 200 Kč. Žalovaný byl v řízení od placení soudního poplatku osvobozen (ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a tak na žalovaného, který byl v řízení neúspěšný, přešla povinnost poplatek zaplatit ve výši 1 000 Kč (§ 2 odst. 3 téhož zákona) O této povinnosti soud ve výroku rozsudku rozhodl.