7 C 13/2021-20 — Okresní soud ve Vsetíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zvláštního zákona. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný se dne 1. 2. 2006 přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil platby za období od 15. 10. 2017 do 15. 1. 2020 celkem v částce 3 780 Kč, celkem za 28 měsíců po 135 Kč. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle ustanovení § 7 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle ustanovení § 7 odst. 3) zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem 13), nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s citovaným ustanovení § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za období od 15. 10. 2017 do 15. 1. 2020 v celkové výši 3 780 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 190 a násl. o.z. ve výši ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z ustanovení § 7 zákona č. 348/2005 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a vyzvala žalovanou k platbě před podáním žaloby. Jako účelně vynaložený výdaj byl přiznán soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhrada v paušální výši přiznaná analogicky dle § 151 odst. 3 o.s.ř a podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za podání žaloby a výzvu ve výši 2x 100 Kč. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud respektoval nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/2012 ze dne 24. 7 2013, podle kterého v případě, kdy je poplatková povinnost založena zákonem a je důležitým zdrojem činnosti žalobkyně (České televize), je žádoucí a správné, aby si žalobkyně činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama, neboť ve sporu odvíjejícím se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Pro jednoduchost věci v typově obdobných sporech nebo užívání automatizovaných výstupů není důvod postupu podle zvláštního předpisu o mimosmluvní odměně.