7 C 35/2021-18 — Okresní soud ve Vsetíně

Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 17 308 Kč s příslušenstvím označeným ve výroku rozsudku. Žalobce tvrdil, že zajišťuje v souladu se zákonem č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů mimo jiné vybírání záloh na úhradu za služby od vlastníků bytových jednotek. Toto činí i pro žalovaného, který je vlastníkem a uživatelem bytové jednotky [číslo] ve [obec], domě [adresa]. Žalovaný nezaplatil řádně a včas zálohy na služby a správu poskytovanou žalobcem za období 7/2019 částku 1 268 Kč, za 2/2019 částku 4 010 Kč, za 4/2020 částku 4 010 Kč, za 5/2019 částku 4 010 Kč a za 8/2019 částku 4 010 Kč, celkem tedy dluží částku 17 308 Kč. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z mandátní smlouvy, výpisu z rejstříků společenství vlastníků jednotek a stanov Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo] bylo zjištěno, že Žalobce tvrdil, že zajišťuje v souladu se zákonem č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů mimo jiné vybírání záloh na úhradu za služby od vlastníků bytových jednotek. Toto činí i pro žalovaného, který je vlastníkem a uživatelem bytové jednotky [číslo] ve [obec], domě [adresa]. Z výzvy k úhradě ze dne 12. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobce žalovaného vyzval k zaplacení zálohy na služby a správu poskytovanou žalobcem za období 7/2019 částku 1 268 Kč, za 2/2019 částku 4 010 Kč, za 4/2020 částku 4 010 Kč, za 5/2019 částku 4 010 Kč a za 8/2019 částku 4 010 Kč, celkem tedy 17 308 Kč. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, účinného do 31. 12. 2013, vlastníci jednotek jsou povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku. Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu. Dle odst. 2 výše uvedeného ustanovení k účelu uvedenému v odstavci 1 skládají vlastníci jednotek předem určené finanční prostředky jako zálohu. Výši záloh si určí vlastníci jednotek usnesením shromáždění dopředu tak, aby byly kryty předpokládané náklady, které bude nutné vynaložit v následujících měsících i v dalších letech. Výši částky a den její splatnosti sděluje vlastníkům jednotek výbor nebo pověřený vlastník. Není-li výbor nebo pověřený vlastník zvolen, rozhoduje se o výši částek podle odstavce 1 nadpoloviční většinou všech vlastníků jednotek v domě. <i>Podle § 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.</i> <i>Podle § 1181 odst. 1 téhož zákona, vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.</i> Podle § 1970 téhož zákona, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, když žalovaný toto nijak nerozporoval, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od splatnosti té které částky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 495,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 308 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 360 Kč ve výši 1 335,60 Kč.