8 C 113/2021-21 — Okresní soud ve Vsetíně

Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 19. 2. 2021, domáhal po žalované zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou dne 10. 10. 2019 Smlouvu o úvěru [číslo] ze které soud zjistil, že žalobce žalované poskytl částku 6 000 Kč, kterou měla vrátit do 9. 11. 2019. Žalobce požaduje zaplacení částky 6 000 Kč jako jistiny, zákonného úroku z prodlení od 21. 11. 2020 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 598,36 Kč za dobu od 10. 11. 2019 - dne následujícího po splatnosti dlužné částky do 8. 11. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávky. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 11. 2020 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce, což vyplývá i ze seznamu postoupených pohledávek. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dluhu třemi upomínkami, výzvu před podáním žaloby zaslal dne 27. 1. 2021 doporučeně. Žalovaná netvrdila, že dlužnou částku žalobci zaplatila, žalovanou částku nijak nezpochybnila. Žalobce požaduje zaplacení pouze jistiny a úroku z prodlení. Soud zjistil tento skutkový stav: 10. 10. 2019 na základě smlouvy o úvěru zaslal žalobce žalované částku 6 000 Kč. Žalovaná měla dluh zaplatit do 9. 11. 2019, což neučinila. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 11. 12. 2019. Soud s ohledem na shora uvedené vyhověl žalobě v plném rozsahu včetně příslušenství - úroku z prodlení v zákonné výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky, když žalobce požaduje důvodně po žalované zaplacení částky 6 000 Kč - dlužné jistiny, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 10. 11. 2019 do 8. 11. 2020 ve výši 598,36 Kč a zákonného úroku z prodlení od 21. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaná na dluh nezaplatila žádnou částku, žalovanou částku nijak nezpochybnila. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady řízení v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. - § 14b, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta 3x200 Kč, 3 režijní paušály á 100 Kč za převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu, 21% DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč; náklady řízení celkem 1 489 Kč. Splatnost nákladů řízení byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., místo plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř.