107 C 22/2021-29 — Okresní soud ve Vsetíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dohody o splnění závazku se splátkovým kalendářem ze dne 16. 8. 2021, kdy se žalovaný zavázal uhradit pohledávky z obchodního styku ve výši 56 534,16 Kč dle splátkového kalendáře. Žalovaný svůj dluh v tomto dokumentu uznal co do důvodu a výše. Žalovaný porušil splátkový kalendář a byl dne 21. 10. 2021 žalobcem vyzván k úhradě zbytku dluhu ve výši 30 734,16 Kč do 29. 10. 2021. Platebním rozkazem ze dne 19. 11. 2021, sp. zn. 107 C 22/2021 – 14, soud žalovaného v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu kvalifikovaně písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem, a aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň soud žalovaného uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy. Dne 10. 12. 2021 žalovaný podal blanketní odpor proti platebnímu rozkazu. Dne 10. 1. 2022 doplnil, že dle mailem se dohodli s žalobkyní, že splatnost faktury bude stanovena na dne 29. 11. 2021, žaloba byla tedy podána předčasně. Doložil k tomu mailovou komunikaci, z níž ovšem není patrno, o jakou pohledávku se jedná. Soud má za to, že žalovaný se nevyjádřil k platebnímu rozkazu tak, jak mu bylo uloženo. Brojil pouze proti splatnosti„ faktury“, ale v době vydání tohoto rozsudku je stejně již pohledávka – s ohledem na důkazy poskytnuté žalobcem a samotná tvrzení žalovaného – již splatná a jeho tvrzení tak nemají žádný právní význam Zároveň však svá tvrzení nijak relevantně nedoložili, z mailové komunikace není vůbec zřejmé, o jakou„ fakturu“ či jaký dluh se jedná a zároveň tato komunikace neznamená, že by byla řádně dohodnuta jiná splatnost dluhu. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 704,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 537 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 734,16 Kč sestávající z částky 2 340 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 170 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 750 Kč ve výši 1 417,50 Kč.