11 C 52/2022-26 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou zdejšímu soudu dne 15. 2. 2022 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 1 485 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení televizních poplatků v měsících 1/2021 až 11/2021. Tvrdila, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla ze zákona povinnost přihlásit se jako poplatník do příslušné evidence. Tuto povinnost splnil dne 1. 11. 2005, avšak ve shora uvedených měsících nedostál své povinnosti platit televizní poplatky, ačkoliv jej o to žalobkyně písemně vyzývala. Kromě jistiny samotné žalobkyně účtuje úrok z prodlení z jednotlivých částek televizních poplatků splatných v jednotlivých měsících za dobu do 15. 2. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě do dnešního dne nijak nevyjádřil, ač fikce jejího doručení na adresu evidovanou v CEO jako adresa jeho trvalého pobytu nastala již dne 13. 6. 2022 (obálka čl. 19 ve spojení se sdělením pro vyvěšení čl. 21). 3. Za splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o.s.ř. s přihlédnutím k ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. (čl. 16) rozhodl soud o věci bez nařízení jednání. 4. Závěr, jež soud na základě předložených listin a skutkových tvrzení žalobce, o skutkovém stavu učinil, je následující: žalovaný se od listopadu 2005 přihlásil k placení televizních poplatků. Za měsíce 1/2021 až 11/2021 však televizní poplatek neuhradil a neučinil tak ani poté, co jej k tomu žalobkyně přípisem ze dne 3. 12. 2021 vyzývala. 5. Podle § 3 odst. 2 věta prvá zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako z.r.t.p.) Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 z.r.t.p. Měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 věta prvá z.r.t.p. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 z.r.t.p. Nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních přepisů (dále jako o.z.) Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení (…). Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; (…). 7. Soud nárok žalobkyně posoudil podle shora citovaných právních norem a konstatuje, že je zcela důvodný. Žalovaný neuhradil žalobkyni televizní poplatky ve shora uvedených měsících, ač k tomu byl povinen a neučinil tak ani přesto, že jej k tomu žalobkyně dopisem ze dne 13. 6. 2022 vyzývala. Žalobkyni tak ve smyslu cit. § 10 z.r.t.p. vzniklo právo domáhat se u soudu nejen základu nároku samotného, tedy dlužných poplatků v celkové výši 11 x 135 Kč = 1 485 Kč, ale i úroku z prodlení ve výši dle cit. ust. § 1970 o.z. Soud proto žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni vedle celkové částky dlužných poplatků i úrok z prodlení za dobu do 15. 2. 2022, jak žalobkyně ve své žalobě požadovala. 8. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Soud proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. zavázal žalovaného k zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 600 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a paušální náhrady ve výši 2 x 100 Kč = 200 Kč dle ust. § 2 odst. 1 ve spojení s ust. § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. 9. Pokud žalobkyně na nákladech řízení požadovala odměnu advokáta a paušální náhradu jeho hotových výdajů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. zvýšenou o náhradu DPH, je nutno odkázat na nález Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 3344/12 ze dne 24.7.2013 a dále na odůvodnění dalšího nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1727/14-2 ze dne 30.9.2014, z nějž se podává, že "Pokud jde o otázku účelnosti nákladů řízení vzniklých České televizi při jejím zastoupení v soudních řízeních upínajících se k povinnosti uhradit televizní poplatek, v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 Ústavní soud výslovně uvedl, že se neztotožňuje s právním názorem vysloveným ve dříve vydaných usneseních sp. zn. II. ÚS 1588/12 a sp. zn. II. ÚS 2104/12. Jestliže se obecný soud s odkazem na nejednotnost judikatury Ústavního soudu přiklonil k usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1588/12 a sp. zn. II. ÚS 2104/12, avšak nezabýval se otázkou, zda náklady řízení vynaložené Českou televizí jsou skutečně potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, jde o vadu mající ústavně právní rozměr spočívající v porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.". V daném případě se žalobkyně na soud obrátila s žalobou formulářového charakteru (soudu je známo, že s téměř stejně formulovanými žalobami se na zdejší soud v obdobných věcech žalobkyně obracela i v minulosti), daný spor byl po právní stránce jednoduchý a individuální přístup zástupce žalobkyně nevyžadoval. Zdejší soud neshledal žádný důvod, proč by se v tomto případě měl od závěrů, k nimž Ústavní soud České republiky dospěl ve výše uvedených nálezech, jakkoli odchylovat. 10. Bližší odůvodnění tento rozsudek podle § 157 odst. 4 neobsahuje.