16 C 87/2021-42 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 3. 2016 mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce poskytl postupně žalovanému úvěry v celkové výši 79.625,80 Kč. Žalovaný ale na úvěrech uhradil jen celkovou částku 57.763,67 Kč. Proto se žalobce po žalovaném domáhá (po dvojím úkonu zpětvzetí části žaloby) zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 14.099,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně za dobu od 2. 12. 2018 do zaplacení. 2. Co do částky jistiny 8.137,26 Kč a 7.763 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 6.649,17 Kč a náhradou účelných nákladů ve výši 858,75 Kč vzal žalobce svoji žalobu zpět dne 23. 11. 2021 a dne 16. 3. 2022. Proto se soud blíže těmito nároky nezabývá, když řízení v této části žaloby zastavil podle § 96 odst. 1 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Žalobce tvrdí, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěry v celkové výši 79.625,80 Kč. Žalovaný ale na úvěrech uhradil jen celkovou částku 57.763,67 Kč. Poskytnutí úvěrů bylo v řízení prokázáno platbami ve prospěch žalovaného. Smlouvy o postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobce na žalobce byly doloženy a postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po právní stránce došlo mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný však svoji povinnost splatit v dohodnutých termínech poskytnuté finanční prostředky ne zcela splnil. Žalobce je tak oprávněn, aby mu žalovaný, zaplatil výše specifikovanou žalovanou dlužnou částku ve výši 14.099,13 Kč včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství, představovaného zákonným úrokem z prodlení, který byl žalobci přiznán podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jím požadované období. 8. Jelikož vzal žalobce nároky nad rámec jistiny zpět, soud neposuzoval smlouvu z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Pokud by tato nebyla řádně přezkoumána, byl by nárok žalobce v přisouzeném rozsahu tomuto přiznán podle § 2991 občanského zákoníku. 9. Žaloba byla formálně zamítnuta v části, kterou bylo požadováno, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.137,26 Kč a 7.763 Kč, u obou za dobu od 2. 12. 2018 do zaplacení. Jde o formální zamítnutí, neboť ze zpětvzetí žaloby ze dne 23. 11. 2021 a 16. 3. 2022 není zcela zřejmé, zda i v této části vzal žalobce žalobu zpět. V prohlášení o zpětvzetí to není uvedeno, ale navržený petit po zpětvzetí je již bez těchto úroků. 10. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2, § 142a a § 146 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo a zkoumá také, kdo zavinil zastavení řízení. Žalobce byl ve věci úspěšný jen z menší části. Žalovaný ale náklady řízení nepožadoval. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.