20 C 59/2022-22 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 36 580,35 Kč s příslušenstvím, kterou byl žalovaný povinen zaplatit z titulu úvěrové smlouvy ze dne 29. 7. 2020 Smlouvu žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba], která pohledávku z této smlouvy postoupila nejprve na [právnická osoba] a.s. a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobce. [příjmení] žalovanému vyplatila částku 37 010 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil poskytnutý úvěr. Vyčerpaná část úvěru byla úročena sjednanou sazbou 19,49 % ročně. S ohledem na prodlení žalovaného původní věřitel prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 28. 7. 2021. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném úhradu dlužné jistiny ve výši 36 580,35 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 176 Kč za období od 29. 7. 2020 do 1. 10. 2021 a kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 181,37 Kč za období od 29. 7. 2020 do 1. 10. 2021 dále úrokového příslušenství v obecně vyjádřené procentuální podobě do zaplacení. Žalobkyně sdělovala, že i přes výzvy k úhradě dlužných částek žalovaný ničeho neuhradil, a žalobkyně se tak domáhá svého práva na peněžní plnění z tohoto závazku žalobou podanou u soudu. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil spornými. 3. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Podáním ze dne 11. 8. 2022 vzal žalobce částečně žalobu zpět co do smluvního úroku ze žalované částky ve smyslu § 122 odst. 4 a 5 zákona o spotřebitelském úvěru. V tomto rozsahu pak soud řízení dle částečného zpětvzetí žaloby zastavil. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: 6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 7. 2020, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Na základě této smlouvy poskytla banka žalovanému částku 37 010 Kč. 7. Z dopisu původního věřitele ze dne 31. 7. 2021 plyne, že z důvodu neplacení závazků žalovaného byl celý úvěr ze strany původního věřitele zesplatněn ke dni 28. 7. 2021 a je i nadále úročen sazbou řádného úroku i sazbou úroku z prodlení. 8. V posuzovaném případě soud uzavírá, že mezi původním věřitelem (bankou, úvěrujícím) na straně jedné a žalovaným (spotřebitelem, úvěrovaným) na straně druhé vznikl smluvní závazkový vztah, který je hodnocen jako smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) Smlouva a obchodní podmínky banky upravovaly splácení čerpaných prostředků úvěru, míru sjednané úrokové sazby, jakož i další smluvní podmínky. Žalovaný má v tomto smluvním závazku postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v uzavřené smlouvě a v obchodních podmínkách (na něž smlouva odkazuje) a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvod hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Z prokázaného průběhu závazkového vztahu je rovněž patrno, že žalovaný nedodržoval řádně sjednané podmínky a dostal se do prodlení. Původní věřitel důvodně využil svého práva a úvěr zesplatnil. Výše dlužné částky byla prokázána zejména souhrnným výpisem z úvěrového účtu a obsahem smluvní dokumentace (a tato nebyla v řízení činěna ani spornou). Žalobkyně prokázala úkon postoupení pohledávky z původního věřitele až na žalobkyni coby postupníka. Žalobkyni tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem. 9. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní plnění z titulu smluvního závazku specifikovaného výše, a to spolu s úrokovým příslušenstvím. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 464 Kč dle položky 1 písm. a sazebníku soudních poplatků zákona č.549/ 1991 Sb., a odměny za zastupování advokátem ve výši 1 500 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 300 Kč režijního paušálů za 3krát úkon právní pomoci po 300 Kč, a 21 % DPH ve výši 378 Kč, celkem tedy 3 642 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka. 11. Soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dospěl k závěru, že návrh lze hodnotit jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soudu je známo, že v případě žalobkyně se jedná o opakované uplatnění nároku ve skutkově i právně obdobných věcech. Struktura skutkového děje je vždy obdobná a liší se pouze jednotlivé údaje.