20 C 79/2021-18 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 20 510,10 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Žalobkyně uváděla, že žalovaný uzavřel dne 7. 10. 2017 se společností [právnická osoba] (původním věřitelem) Smlouvu o úvěru [číslo] to na základě [anonymizováno] o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli kromě jistiny též úrok v kapitalizované podobě a poplatek za správu úvěru (případně poplatek za uzavření smlouvy a poplatek za hotovostní inkaso splátek), to vše v souhrnné výši 50 700 Kč. Splácet měl formou 13 měsíčních splátek po 3 900 Kč. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, v prodlení byl od úhrady 11-té splátky. [právnická osoba] postoupila pohledávku na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 s účinností k témuž dni. Postoupená dlužná pohledávka, kterou žalobkyně vymáhá v tomto řízení, se skládá z dlužné jistiny ve výši 11 700 Kč, z úrokového příslušenství (vyjádřeného jednak v kapitalizované podobě, jednak v obecné procentuální podobě do budoucna - do zaplacení), z účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 117 Kč a dále pak ze smluvní pokuty požadované v částce 8 810,10 Kč (její výpočet odůvodňovala žalobkyně v samostatné části žaloby). 2. Soud v této věci elektronický platební rozkaz nevydal, neboť požadované plnění z titulu smluvní pokuty bylo shledáno jako nepřiměřené vzhledem k charakteru závazku – spotřebitelského vztahu. 3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby, tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti uváděné v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Původní věřitel [právnická osoba] uzavřel dne 7. 10. 2017 s žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč v hotovosti, coby bezúčelový spotřebitelský úvěr. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil převzetí této částky. Poskytnutou jistinu se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem a poplatky, přičemž poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 200 Kč byl splatný při podpisu smlouvy. Celkové náklady spotřebitelského úvěru byly sjednány na částku 21 900 Kč (včetně poplatku za uzavření smlouvy). Úvěr měl být splácen ve 13 měsíčních splátkách po 3 900 Kč. Listina dále upravovala práva a povinnosti smluvních stran, RPSN, důsledky prodlení (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení), ukončení smluvního vztahu. Přílohu smlouvy o úvěru tvoří Předpis splátek 13 M. Předmětná smlouva byla uzavřena na základě [anonymizováno] o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ze které jsou patrny údaje o žalovaném (žadateli) i základní parametry požadovaného úvěru. Listina je datovaná téhož data jako smlouva o úvěru. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahoval jednotlivé specifikace a informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl vyzýván původním věřitelem k uhrazení dlužné částky smírnou cestou prostřednictvím splátkové dohody. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 8. 2. 2021. Žalovaný byl rovněž vyzýván k úhradě dlužné částky tzv. předžalobní upomínkou ze dne 2. 6. 2021 vyhotovenou právním zástupcem žalobkyně. 5. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi původním věřitelem - společností [právnická osoba] a žalovaným byl uzavřen platný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.). Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě, ve smluvních podmínkách, na něž smlouva odkazuje, a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že (až na níže hodnocenou smluvní pokutu) není důvodu hodnotit závazek jako neplatný pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Lze také usuzovat na to, že žalovaný převzal od původního věřitele částku 30 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se smluvně zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit úrok a poplatky, přičemž toto příslušenství jistiny je hodnoceno jako platně sjednané, mj. vzhledem k délce splácení, bezúčelovosti úvěru a absenci dalšího platného zajištění dluhu. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným. Žalobkyně také důvodně požadovala coby příslušenství zákonný úrok z prodlení. 6. Odlišné právní závěry však soud činí ve vztahu k požadované smluvní pokutě. Smluvní pokutu, která byla sjednána jako sankce ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s úhradou, nelze považovat za platně sjednanou. Žalobkyně požaduje z titulu smluvní pokuty částku ve výši celkem 8 810,10 Kč, což vedle platně sjednaného příslušenství pohledávky je již další plnění, které nelze hodnotit jako přiměřené. Smluvní pokuta byla sjednána coby zjevně nepřiměřená, odporuje ustanovením občanského zákoníku na ochranu spotřebitele, představuje příkrou nerovnováhu ve vztahu mezi účastníky coby smluvními stranami, v neprospěch spotřebitele; za situace, kdy vedle jistiny měla být placena další plnění – úrok a poplatky, přičemž prodlení je zároveň též již sankcionováno zákonným úrokem z prodlení, je zcela nemístné sjednání další peněžní sankce v podobě takto vysoké smluvní pokuty. Je proto nezbytné hodnotit ustanovení o smluvní pokutě jakožto ujednání neplatné. Smluvní pokuty se tedy nelze v řízení před soudem domoci. 7. Soud proto vzhledem ke shora obsaženým závěrům ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobkyni tam vymezená plnění z titulu shora rozebrané smlouvy o úvěru, ve výroku II. pak žalobu zamítl ve vztahu k požadované smluvní pokutě. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř.; žalobkyně byla v řízení úspěšná co do 57,3 % předmětu řízení, neúspěšná naopak co do 42,7 % předmětu řízení, náleží jí tak náhrada 14,6 % jejích nákladů. Celkové náklady řízení žalobkyně sestávají v této věci ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 032 Kč, z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 300 Kč režijního paušálu za 3krát úkon právní služby po 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) a 21 % DPH ve výši 252 Kč, celkem tedy 2 484 Kč. Z toho 14,6 % činí částku 363 Kč, která je žalobkyni přiznávána ve výroku III. tohoto rozsudku.