9 C 21/2022-16 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Odůvodnění rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Podle tohoto ustanovení v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení přirážky k jízdnému a jízdného za jízdu v dopravním prostředku MHD žalobkyně dne 8. 6. 2018 v čase 9.30 hodin na autobusové lince č. 31 bez platného jízdního dokladu. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a s tímto postupem účastníci řízení na výzvu soudu souhlasili. 4. Z předložených listin soud zjistil, že žalovaný byl dne 8. 6. 2018 na autobusové lince č. 31 městské hromadné dopravy v [obec] kontrolován revizorem žalobkyně. K výzvě revizora žalovaný nepředložil platnou jízdenku, proto mu byla revizorem uložena povinnost uhradit přirážku 1 500 Kč a jízdné 20 Kč. Žalovaný ale žalobkyni tyto částky neuhradil. Ze smluvních přepravních podmínek Dopravního podniku [obec] a z Ceníku Dopravního podniku [obec] platného od 1. 4. 2017 do 31. 12. 2018 soud zjistil, že výše přirážky k jízdnému za cestu bez platné jízdenky činila v roce 2018 právě 1 500 Kč a výše základního jízdného 20 Kč. 5. Tím, že žalovaný nastoupil do vozidla MHD provozované žalobkyní, byla mezi účastníky konkludentně uzavřena přepravní smlouva. Dle ust. § 2551 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“), podrobnější právní úpravu osobní přepravy stanoví přepravní řády. 6. Podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení přirážky. Podle odst. 3 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 7. Podle ust. § 4 vyhl. č. 175/2000 Sb., přepravního řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění účinném ke dni přepravy, se cestující pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem. Podle ust. § 7 odst. 1 cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu. 8. Podle ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., přepravního řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění účinném ke dni přepravy, uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Mezi účastníky byla uzavřena přepravní smlouva dle § 2550 o. z., z níž plynul dopravci (žalobkyni) závazek přepravit cestujícího a cestujícímu (žalovanému) závazek zaplatit cenu za přepravu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný cestoval ve shora uvedený den autobusovou linkou v [obec] bez platného jízdního dokladu, za což mu byla v souladu s přepravními podmínkami žalobkyně uložena povinnost uhradit jízdné ve výši 20 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle zák. č. 111/1994 Sb., což ale neučinil. Protože žalovaný neuhradil dlužnou částku k datu její splatnosti, tj. do 15. kalendářního dne ode dne prováděné kontroly, dostal se dnem následujícím do prodlení s její úhradou, tj. dne 23. 6. 2018, a žalobkyně tak má nárok též na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak žalobě vyhověl v celém rozsahu. 12. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, vzniklo jí tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 600 Kč Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (podání návrhu a zaslání předžalobní výzvy). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.