9 C 38/2022-16 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Odůvodnění rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Podle tohoto ustanovení v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím. Žalobce ve svém návrhu uváděl, že je podle § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích vlastníkem místních komunikací nacházejících se na jeho území. Dle § 19a odst. 1 a § 19b odst. 1 tohoto zákona je žalobce oprávněn odstranit z pozemní komunikace vozidlo, jehož provozovatel neuposlechl opatření obecné povahy silničního správního úřadu o označení místní komunikace nebo její části, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel, příslušnou dopravní značkou. Na základě pověření primátora [územní celek] č.j. MMMB/264901/2016 ze dne 30. 6. 2016 a Příkazní smlouvy [číslo] ze dne 8. 6. 2016, ve znění jejích změn a dodatků, je společnost [právnická osoba] oprávněna v rámci výkonu pověření – správy pozemních komunikací na území statutárního města Brna zajišťovat odstraňování vozidel při blokovém čištění dle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Žalovaný je dle výpisu z centrální evidence vozidel provozovatelem motorového osobního vozidla [značka automobilu], [registrační značka], které bylo žalobcem dne 2. 11. 2021 odtaženo z ulice [ulice] z důvodu blokového čištění. Uvedená lokalita, z níž bylo vozidlo žalovaného odtaženo, byla v souladu se zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích označena dopravní značkou o dočasném zákazu stání. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedené dopravní značení nerespektoval, bylo vozidlo žalovaného prostřednictvím společnosti [právnická osoba] odtaženo a vráceno zpět do místa odtahu. Dle § 19b odst. 2 uvedeného zákona jsou vozidla odstraňována z pozemní komunikace na náklady jejich provozovatelů. Cena za technický úkon při odtažení a vrácení vozidla zpět do místa odtahu činí částku 1 500 Kč Cena za tento technický úkon při blokovém čištění je stanovena usnesením schůze Rady města Brna č. R8/015 ze dne 29. 2. 2019. Za technický úkon se považuje příjezd odtahového vozidla, zajištění dokumentace, naložení vozidla na odtahový vůz, převezení vozidla na jiné místo, kde je stání vozidla povoleno, složení vozidla a po skončení blokového čištění opětovné naložení na odtahové vozidlo a jeho následné složení zpět do místa odtahu. Po složení vozidla zpět do místa odtahu byla za stěrač vozidla umístěna informace, že vozidlo bylo nuceně odtaženo a vráceno zpět s uvedením dlužné částky a platebních údajů k uhrazení dluhu. Jelikož žalovaný přes tuto informaci dlužnou částku neuhradil, byl ze strany žalobce opětovně vyzván k úhradě dlužné částky, avšak do dnešního na svůj dluh neuhradil ničeho. Vzhledem ke shora uvedenému, když žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil, žalobce požaduje v řízení před soudem zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a s tímto postupem účastníci řízení na výzvu soudu souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že na základě pověření primátora města Brna ze dne 30. 6. 2016 a příkazní smlouvy ze dne 8. 6. 2016 je společnost [právnická osoba] oprávněna v rámci výkonu správy pozemních komunikací na území města Brna mimo jiné provádět činnosti související s odtahy vozidel. Dne 2. 11. 2021 bylo odtaženo z místa ul. [ulice] v [obec] osobní motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], a to z důvodu, že na ulici probíhalo blokové čištění, a tak byla ulice osazena značkami dočasného zákazu stání. Cena za odtažení a vrácení vozidla činila částku 1 500 Kč a byla stanovena usnesením Rady města Brna č. R8/015 ze dne 29. 2. 2019. Podle výpisu z karty vozidla byl v době odtahu předmětného vozidla jako provozovatel uveden žalovaný. Žalovaný do dnešního dne i přes výzvy žalobce neuhradil ničeho. 5. Podle § 9 odst. 1 věta druhá zákona zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v účinném znění (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“), je vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. 6. Podle § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. 7. Podle § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Nenese-li náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel, nese je v případě dočasného zákazu nebo omezení přijatého na návrh podle § 19a odst. 2 navrhovatel. 8. Skutkový stav soud právně posoudil tak, že předmětné vozidlo, jehož provozovatelem byl žalovaný, bylo dne 2. 11. 2021 odtaženo z důvodu blokového čistění místní komunikace. Žalobce je podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích vlastníkem místních komunikací nacházejících se na jeho území a dle ustanovení § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích je oprávněn odstranit z pozemní komunikace vozidlo na náklady provozovatele vozidla. Odtah vozidla byl proveden k tomu oprávněnou osobou a výše nákladů byla stanovena na základě usnesení Rady města Brna č. R8/015 ze dne 29. 2. 2019. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku uhradil, soud proto žalobě vyhověl. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění, povinen za dobu zaplatit žalobci rovněž úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Soud však v tomto případě nepovažuje právní zastoupení žalobce za účelně vynaložený náklad řízení. V případě statutárních měst a jejich městských částí se podle ustálené judikatury (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, či ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 2310/13) presumuje, že jejich personální vybavení je dostatečné k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musely vyhledávat právní pomoc advokátů, jejichž náklady pak nelze mít za účelně vynaložené. Nad to má soud za to, že vymáhání dluhu za odtah vozidla a jeho vrácení na místo odtahu patří mezi ustálenou agendu městských částí a nejedná se o výjimečnou či právně složitou věc, která by vyžadovala zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že zastoupení žalobce advokátem shledal soud neúčelným, ve vztahu k otázce náhrady nákladů řízení přistupoval k žalobci jako k účastníku nezastoupenému a analogicky aplikoval § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, podle které žalobci přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč za 2 úkony à 100 Kč (příprava a převzetí věci, podání žaloby) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Náklady řízení účelně vynaložené k uplatňování práva žalobce tak činí celkem částku 600 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. rozsudku).