13 C 152/2022-48 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 10. 2022 se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 12.124 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi stranami byla uzavřena dne 8. 6. 2021 smlouva o úvěru [číslo] distančním způsobem na adrese [webová adresa], na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 9.000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. IV. a čl. IX. smlouvy, a to k datu splatnosti. Nedílnou součástí smlouvy je pak mj. sazebník a všeobecné obchodní podmínky žalobce, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. VIII. před podpisem smlouvy seznámen, tyto si přečetl a s jejich obsahem vyslovil souhlas. V žalobě se dále uvádí, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to následujícím způsobem: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem (plus členové domácnosti žijící se spotřebitelem mající příjem), pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobce dále ověřil, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis z katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žaloba dále obsahuje rekapitulaci dluhu, kdy celková dlužná částka je 15.636,56 Kč a sestává z dlužné jistiny 9.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2.490 Kč, poplatek za službu„ klidné spaní“ 110 Kč, poplatek za službu„ presto“ 495 Kč, poplatek za službu„ informační SMS servis“ 29 Kč, dále zákonný úrok z prodlení 852,56 Kč a účelně vynaložené náklady 2.660 Kč. Žalobce v souladu s čl. 6 všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 sazebníku požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil, neboť nepřebírá soudní zásilky. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi stranami byla sjednána dne 8. 6. 2021 smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, kdy se věřitel – [právnická osoba] zavázal poskytnout dlužníkovi – žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 9.000 Kč jako spotřebitelský úvěr a dlužník se zavázal uhradit k datu splatnosti cenu za úvěr, a to za službu„ klidné spaní“ 110 Kč měsíčně, služba„ presto“ 165 Kč a informační SMS servis 29 Kč měsíčně. Datum splatnosti bylo sjednáno na 8. 7. 2021, celková výše poplatku za sjednání úvěru činila 2.160 Kč. Uvedená smlouva není vlastnoručně podepsána, je podepsána SMS kódem 3672 dne 8. 6. 2021. Žalovanému následně bylo poskytnuto 8. 6. 2021 5.000 Kč, 9. 6. 2021 dvakrát 2.000 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno vzhledem k procesní nečinnosti žalovaného, na dluhu neuhradil ničeho. 4. Součástí spisového materiálu jsou pak„ identifikované příjmy“ doložené spotřebitelem prostřednictvím bankovního výpisu od měsíce června 2020 do června 2021, ve kterém však jednotlivé platby či odchozí platby nelze identifikovat. Dále je zde listina, kde se uvádí ověřený čistý měsíční příjem žalovaného 25.250 Kč, avšak bez uvedení zaměstnavatele a reálného ověření tohoto příjmu. Jsou zde uvedeny také pravidelné měsíční výdaje spotřebitele 10.000 Kč měsíčně, avšak bez bližšího vysvětlení. 5. Součástí spisového materiálu jsou pak všeobecné obchodní podmínky žalobce, které obsahují v bodě 6. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení za situace, kdy se dlužník ocitne v prodlení s úhradou dluhu. Dále je obsažen sazebník platný od 1. 9. 2020 a souhlas se zpracováním osobních údajů. Součástí spisového materiálu je potom ofocený občanský průkaz žalovaného a výzva k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne 25. 8. 2022. 6. Přes usnesení zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 16. 1. 2023 ohledně doplnění žaloby, jakým matematickým výpočtem žalobce dospěl k výpočtu poplatku za poskytnutí úvěru, ozřejmení požadavku požadované výše nákladů za vymáhání pohledávky a bližšího vysvětlení smluvní pokuty s ohledem na rozpor s nálezem Ústavního soudu č. 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, žalobce blíže uvedené dotazy soudu nezodpověděl. Rovněž se blíže nevyjádřil k tvrzení a prokázání, zda a jakým způsobem vůbec žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce byl poučen o tom, že pokud soudu nebude řádně doloženo posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, bude na sjednanou smlouvu o úvěru nahlíženo jako na neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru). 7. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 21. 6. 2023 bylo ověřeno, že na uvedený běžný účet žalovaného bylo dne 8. 6. 2021 poskytnuto 5.000 Kč a dne 9. 6. 2021 bylo připsáno 2 x 2000 Kč. 8. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho