18 C 171/2022-80 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 79 588,26 Kč s příslušenstvím, kterou byl žalovaný povinen zaplatit z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil poskytnutou zápůjčku. 2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: 4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 31. 8. 2020 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 50 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu s dalšími poplatky a úroky formou 60 měsíčních splátek. Součástí obsahu smluvní dokumentace byly rovněž obchodní podmínky a sazebník žalobkyně, které blíže upravovaly práva a povinnosti smluvních stran (smlouva o zápůjčce, splátkový kalendář, elektronický výpis informací o případu a sazebník žalobkyně). Žalobkyně v dané souvislosti vystavila rovněž standardní informaci o spotřebitelském úvěru (informační formulář). 5. Žalovaný předložil žalobkyni při sjednávání smlouvy kopii svého občanského průkazu (kopie občanského průkazu žalovaného). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem 20 000 Kč na dobu určitou, že splácí měsíčně splátky 3 000 Kč, jeho měsíční výdaje kromě nákladů na bydlení činí 13 000 Kč, že žije v nájmu (aniž by specifikoval náklady na bydlení), má výuční list, je svobodný a nemá děti (formulář příjmů a výdajů). Z výplatních pásek žalovaného a výpisů z účtu vyplývá průměrný příjem ve výši cca 18 800 Kč. Z daných výpisů však zároveň plyne, že konečné měsíční zůstatky žalovaného jsou vždy mínusové a že příjmy nepřevyšují výdaje a že žalovaný splácí další úvěr (výpisy z účtu a výplatní pásky). 6. Dne 31. 8. 2020 žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet částku 50 000 Kč (přehled obratů). Z vyčíslení pohledávky je zřejmý průběh daného smluvního vztahu, zejména, že výše úhrad žalovaného činila 3 629 Kč, 17 326 Kč a 7 700 Kč, tj. celkem 28 655 Kč (vyčíslení pohledávky a přehled splátek). 7. Žalovaný byl informován o zesplatnění dluhu a vyzván k jeho úhradě, a to výzvami žalobkyně a následně i výzvou právního zástupce žalobkyně (výzva k plnění z 2. 2. 2022, oznámení o zesplatnění, předžalobní výzva a potvrzení o odeslání). 8. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ ZSÚ“). 9. Soud dospěl k závěru, že smlouva je neplatná podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C -449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. 10. V posuzované věci se podává, že úvěruschopnost žalovaného posouzena řádně nebyla. Žalobkyně disponovala přehledem o příjmové stránce žalovaného, tj. že dosahuje příjmu cca 18 800 Kč; v dané souvislosti však lze zdůraznit, že sama žalobkyně ve svém doplňujícím vyjádření uvádí dvě odlišné částky příjmů (20 482 Kč a 16 009,47 Kč), z nichž ani jedna neodpovídá údajům ve výpisech z účtu. Věřitel však především dostatečným způsobem neprověřil výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného, tj. nevyžádal si od žalovaného relevantní doklady o výši plateb za bydlení, inkaso a jiné pravidelné výdaje. Sám žalovaný pak ve své žádosti uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 16 000 Kč, a to bez zohlednění nákladů na bydlení. Žalovaný přitom nijak nespecifikoval výši plateb za nájem a související služby, nicméně již porovnáním s jeho příjmem je zcela zřejmé, že dojde-li k připočtení splátky z předmětné smlouvy (2 605 Kč) a dále k připočtení obvyklých nákladů na bydlení (minimálně v řádu jednotek tisíc korun), je příjem žalovaného nedostatečný. To se ostatně podává i z předložených výpisů z účtu, z nichž plyne, že tyto vykazovaly vždy záporné konečné zůstatky a že měsíční příjmy žalovaného již před poskytnutím zápůjčky nedosahovaly výše jeho výdajů. Zároveň je třeba zdůraznit, že celková částka, kterou měl dlužník uhradit, představovala cca 70 % jeho ročního čistého příjmu, rozhodně tedy nešlo o zanedbatelný závazek. Žalobkyně v dané souvislosti uvádí, že vycházela z odhadnutých pravidelných nákladů ve výši 3 876,41 Kč, což by odpovídalo pouze 129 Kč denně. V situaci, kdy žalovaný deklaroval, že bydlí v nájmu a že je svobodný, neodpovídá takový odhad zjevně reálným životním nákladům (žalovaný mimo jiné musí hradit nájem a energie, jídlo a ošacení, další pravidelné výdaje), a ostatně ani údajům, které uvedl sám žalovaný. S ohledem na nízký příjem žalovaného, vysokou částku k úhradě a absentující částky výdajů (kdy žalobkyně akceptovala dokonce to, že žalovaný své výdaje ohledně bydlení neuvedl vůbec) bylo povinností žalobkyně výdajovou stránku žalovaného dále prověřit pomocí dalších dokladů vyžádaných od žalovaného, když se i s ohledem na mínusové zůstatky na běžném účtu žalovaného nabízela důvodná pochybnost o reálné schopnosti žalovaného vytvořit si dostatečnou rezervu na splátky ještě dalšího úvěru, natož v tak vysoké výši. Na tom nic nemění provedení lustrací žalovaného, které nemůže být samo o sobě dostačující. Jestliže se však žalobkyně dostatečně nezabývala především výdajovou stránkou žalovaného, nemohla ani provést řádné posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Neměla tedy ani dostatek podkladů pro to, aby mohla učinit relevantní závěr o reálné schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splatit. 11. Smlouvu je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo. 12. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění. 13. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobkyně byla ochuzena toliko o částku 21 345 Kč (byla předána částka 50 000 Kč na základě neplatné smlouvy a byla získána na stejnorodém plnění částka 28 655 Kč, o kterou se snížil prospěch obohacené strany), která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalovaného, které je povinen dle ustanovení § 2993 o. z. žalobkyni vydat. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta jako nedůvodná, a to včetně požadovaných nákladů na vymáhání, kdy podle názoru soudu je nepřípustné v daném ohledu takovým způsobem přenášet na spotřebitele interní náklady žalobkyně. Jde o provozní náklady, které mohou být započítány v ceně poskytnuté služby. Co se týče upomínání žalovaného, tak žalobkyni by v případě procesního úspěchu příslušela náhrada za předžalobní výzvu. 14. Ve vztahu ke splatnosti uplatněného nároku soud vyšel z toho, že ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a toto upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívaj