18 C 208/2022-30 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 28 289 Kč s příslušenstvím, kterou byl žalovaný povinen zaplatit z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil zápůjčku, která mu byla poskytnuta. 2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. 3. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 18. 8. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 6 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu s dalšími poplatky. Součástí obsahu smluvní dokumentace byly rovněž obchodní podmínky, které blíže upravovaly práva a povinnosti smluvních stran (smlouva o zápůjčce a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně). Žalobkyně dále doložila dodatek ze dne 8. 9. 2021 o navýšení zápůjčky o 1 300 Kč, které je označeno jako„ Zápůjčka 7“ (dodatek ke smlouvě). Žalovaný zaslal 16. 1. 2018 kontrolní platbu ze svého účtu na účet žalobkyně (potvrzení o přijaté platbě). 4. Žalobkyně zaslala žalovanému od 18. 8. 2021 do 8. 9. 2021 7 plateb ve výši celkem 18 300 Kč, které byly vždy označeny rodným číslem žalovaného jako variabilním symbolem a zprávou, že jde o poskytnutí zápůjčky od žalobkyně (potvrzení o platbách). 5. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu, a to výzvami žalobkyně, a následně i výzvou právní zástupkyně žalobkyně (výzvy žalobkyně, předžalobní výzva a potvrzení o odeslání). 6. Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, neuhradil žalovaný na daný dluh ničeho. 7. Přestože zjištěný skutkový stav přesně neodpovídá žalobním tvrzením, je na základě dokazování zřejmé, že žalovaný obdržel v souvislosti s daným smluvním vztahem od žalobkyně v období od uzavření smlouvy do uzavření dodatku ohledně zápůjčky č. 7 celkem 18 300 Kč. To plyne především z předložených potvrzení o platbách a dodatku ke smlouvě, z nichž vyplývá zřejmá věcná i časová souvislost se smlouvou o zápůjčce, tedy že původní jistina byla opakovaně navyšována až na 18 300 Kč (posledně dodatkem ze dne 8. 9. 2021; srov. též bod 2.1 dodatku) a všechna tato navýšení byla zaslána na účet žalovaného. 8. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ ZSÚ“). 9. Soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C -449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. 10. V posuzované věci se podává, že úvěruschopnost žalovaného posouzena nebyla vůbec, přičemž sama žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že v daném ohledu nebude ničeho dalšího tvrdit, a k žalobě žádné důkazy v tomto směru vůbec nepředložila. 11. Smlouvu je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo. 12. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění. 13. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobkyně byla ochuzena o částku 18 300 Kč (byla předána celkem částka 18 300 Kč na základě neplatné smlouvy a byla získána na stejnorodém plnění částka 0 Kč, o kterou by se snížil prospěch obohacené strany), která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalovaného, které je povinen dle ustanovení § 2993 o. z. žalobkyni vydat. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta jako nedůvodná, a to včetně požadovaných nákladů na vymáhání, kdy podle názoru soudu je nepřípustné v daném ohledu takovým způsobem přenášet na spotřebitele interní náklady žalobkyně. Žalobkyně navíc ani neprokázala, že by výzvy skutečně odeslala a doručila žalovanému. Jde o provozní náklady, které mohou být započítány v ceně poskytnuté služby. Co se týče upomínání žalovaného, tak žalobkyni přísluší náhrada za předžalobní výzvu. 14. Ve vztahu ke splatnosti uplatněného nároku soud vyšel z toho, že ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a toto upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V dané věci dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla tvrzena, a proto ji určil soud. 15. Co se týče doby splatnosti, vyšel soud podpůrně z § 160 odst. 1 o. s. ř., a to i s ohledem na to, že žalovaná strana si musela být vědoma své povinnosti k plnění vůči svému věřiteli právě alespoň v rozsahu rozdílu poskytnuté a vrácené částky. Takto soudem určená doba splatnosti dluhu do tří dnů od právní moci rozsudku je proto přiměřená i z hlediska § 1958 odst. 2 o. z (povinnost plnit bez zbytečného odkladu). Jelikož v průběhu řízení nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se od výše uvedeného odchýlil, kdy zejména strana žalovaná netvrdila, že by ji její možnosti opravňovaly splácet dluh výlučně formou splátek (žalovaný se k jednání ani nedostavil), dospěl soud k tomu, že není namístě nijak zásadní benevolence vůči straně žalované, a bylo tedy rozhodnuto o povinnosti dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve marným uplynutím této lhůty se může dlužník dostat do prodlení. Žalobkyni proto nepřísluší uplatněný nárok na úrok z prodlení a žaloba byla co do úroku z prodlení zamítnuta. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 685,14 Kč, přičemž tato částka představuje 29,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 132 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 28 289 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Náhradu za doplňující vyjádření žalobkyně soud nepřiznal, neboť šlo o doplnění, které mohlo být již součástí žaloby.