18 C 222/2022-34 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 710,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného]. Předmětné dodávky žalobkyně realizovala jako dodavatel poslední instance (DPI). 2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení spornými. 3. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, dodávala žalobkyně jako DPI žalovanému v období od 14. 10. 2021 do 23. 3. 2022 elektrickou energii, neboť jeho původní dodavatel ztratil možnost obchodovat s elektřinou, a to vše v souladu s § 12a a násl. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“). O této skutečnosti byl žalovaný ze strany žalobkyně písemně vyrozuměn včetně ceníku a upozornění, že dodávky budou probíhat za podmínek stanovených v obchodních podmínkách žalobkyně (oznámení o zahájení dodávky ze dne 17. 10. 2021, ceník a všeobecné obchodní podmínky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku 12 810 Kč odpovídajícímu třem neuhrazeným zálohám a poplatku za upomínku (upomínka ze dne 18. 1. 2022 a potvrzení o odeslání). Následně žalobkyně jako DPI vyúčtovala žalovanému dodávku elektrické energie za období od 14. 10. 2021 do 23. 3. 2022 ve výši 20 470,25 Kč se splatností 26. 4. 2022 (konečné vyúčtování a potvrzení o odeslání). Žalovaný byl následně vyzván k plnění výzvou zástupce žalobkyně (předžalobní výzva a potvrzení o odeslání). Žalovaný je spoluvlastníkem s podílem 1/2 na nemovitosti, kde se nachází odběrné místo (výpis z katastru nemovitostí). 5. Podle § 12a odst. 2 energetického zákona dodavatel poslední instance je povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn (písm. a). 6. Podle § 12b odst. 2 energetického zákona zákazník a provozovatel distribuční soustavy jsou povinni hradit dodavateli poslední instance platbu za dodanou elektřinu nebo plyn, včetně záloh na dodávku elektřiny nebo plynu stanovených dodavatelem poslední instance, a dodržovat ostatní podmínky dodávky elektřiny nebo plynu stanovené dodavatelem poslední instance. 7. Podle § 28 odst. 2 písm. j) energetického zákona zákazník je povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12b, a to od okamžiku zahájení této dodávky. 8. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah podle § 12a a násl. energetického zákona, na jehož základě byla žalobkyně povinna dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa a žalovaný jako zákazník byl povinen platit žalobkyni jako dodavateli cenu za elektřinu dodanou do odběrného místa. Žalobkyně prokázala dodávky a jejich vyúčtování za shora uvedené období, které žalovanému bylo zasláno. Předložené listiny odpovídají žalobním tvrzením. Při absenci dobrovolného plnění se odběratel dostal do prodlení s úhradami a vznikl tudíž rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Uplatněný požadavek na zaplacení poplatku za upomínku s výzvou k úhradě ve výši 240 Kč pak odpovídá obsahu obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně se tedy domáhala v tomto řízení peněžního plnění důvodně. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 488 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 036 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 710,25 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Za doplnění dalších listin soud náhradu nepřiznal, neboť žalobkyni nic nebránilo tyto učinit již součástí žaloby.