18 C 50/2023-91 — Okresní soud ve Vsetíně

Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 80 964,52 Kč s příslušenstvím, kterou byl žalovaný povinen zaplatit z titulu úvěrové smlouvy. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil poskytnutý úvěr. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil spornými. Soud podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 8. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které měl žalovaný obdržet úvěr 80 000 Kč se splatností formou 96 měsíčních splátek a úrokem 12,90 % ročně. Součástí smlouvy byly rovněž všeobecné a produktové podmínky, které blíže upravovaly práva a povinnosti smluvních stran (smlouva o úvěru, všeobecné a produktové obchodní podmínky). V souvislosti se sjednáváním úvěru byl vystaven rovněž formulář obsahující standardní informace o spotřebitelském úvěru (informační formulář). V rámci sjednávání smlouvy žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného splatit daný úvěr, a to především na základě odborné kontroly finančních toků na účtu žalovaného a dalších lustrací (žádost o poskytnutí úvěru, informace z CBCB, data o žádosti, výpisy z účtu žalovaného). Žalovaný čerpal úvěr v plné výši dne 16. 8. 2021 (výpis z účtu). Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě a následně byl úvěr pro prodlení žalovaného ke dni 14. 4. 2022 zesplatněn (výzvy žalobkyně, oznámení o zesplatnění a podací archy, interní výpisy – evidence úvěru, historie úvěru a splátek). Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dluhu výzvou ze strany právního zástupce žalobkyně (předžalobní výzva a podací arch). V posuzovaném případě soud uzavírá, že mezi věřitelem (bankou, úvěrujícím) na straně jedné a žalovaným (spotřebitelem, úvěrovaným) na straně druhé vznikl smluvní závazkový vztah, který je hodnocen jako smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) Smlouva a obchodní podmínky banky upravovaly splácení čerpaných prostředků úvěru, míru sjednané úrokové sazby, jakož i další smluvní podmínky včetně poplatků za výzvy k úhradě. Žalovaný má v tomto smluvním závazku postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v uzavřené smlouvě a v obchodních podmínkách a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvod hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Z prokázaného průběhu závazkového vztahu je rovněž patrno, že žalovaný nedodržoval řádně sjednané podmínky a dostal se do prodlení. Věřitel proto důvodně využil svého práva a úvěr zesplatnil. Výše dlužné částky byla prokázána zejména výpisy z účtu, detaily průběhu úvěrového vztahu, evidencí úvěru a obsahem související smluvní dokumentace; tato navíc nebyla v řízení činěna ze strany žalovaného spornou. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní plnění z titulu smluvního závazku specifikovaného výše, a to spolu s úrokovým příslušenstvím. Uplatněný smluvní úrok odpovídá smluvnímu ujednání i zákonnému limitu podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. a zákonný úrok z prodlení byl přiznán podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 082,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 239 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 80 964,52 Kč sestávající z částky 4 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 920 Kč ve výši 2 923,20 Kč. Za doplňující vyjádření soud náhradu nepřiznal, neboť dané skutečnosti mohly být uvedeny již v žalobě.