19 C 117/2023-35 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 8. 2023 se žalobkyně domáhá proti žalovanému zaplacení žalované částky z titulu náhrady škody, kdy žalovaný pracoval pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 8. 2021, a to práci řidiče - opraváře. Pracovní poměr byl skončen výpovědí ze dne 2. 2. 2023, a to ke dni 30. 4. 2023. V době, kdy byl žalovaný zaměstnancem žalobkyně způsobil škodu na vozidle tovární značky DAF [registrační značka], a to dne 27. 11. 2021, kdy nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu komunikace a provozu na komunikaci a v důsledku následného smyku a zalomení vozidla způsobil na vozidle poškození pravého spoileru a difuzéru vzduchu za kabinou na pravé straně vozidla. Za opravu vozidla vynaložila žalobkyně částku 72 556,76 Kč. Žalovaný nárok na náhradu škody v plné výši uznal písemně uznáním dluhu ze dne 28. 1. 2022 ve spojení s dodatkem ze dne 1. 9. 2022 a vzniklou škodu za dobu trvání pracovního poměru u žalobkyně splácel srážkami ze mzdy. Po skončení pracovního poměru však již neuhradil ničeho a zbývá k úhradě částka 18 142,76 Kč, s níž je žalovaný v prodlení ode dne 21. 5. 2023, když k 20. 5. 2023 další splátku sám neuhradil. 2. Účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů obsažených ve spise dle ustanovení § 115a o. s. ř. 3. Z listinných důkazů obsažených ve spise soud zjistil, že žalovaný pracoval pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 8. 2021 ve znění dodatku č. 1 k pracovní smlouvě ze dne 24. 11. 2022, a to v pracovním poměru na dobu neurčitou jako řidič – opravář. Dne 20. 2. 2023 dal výpověď z pracovního poměru žalovaný žalobkyni bez udání důvodu. Ze záznamu škodní události vyplývá, že 27. 12. 2021 v 9:10 hodin žalovaný při řízení vozidla DAF 53 [registrační značka], [VIN kód] způsobil škodu na vozidle, kdy při najíždění na komunikaci nezkontroloval vozovku, najel větší rychlostí, došlo ke smyku, vozidlo se zalomilo a došlo k poškození pravého spoileru a difuzéru vzduchu za kabinou na pravé straně. Žalovaný podepsal na záznamu škodní události, že si je vědom pochybení a bere plnou odpovědnost na sebe. Žalovaný následně uzavřel dne 28. 1. 2022 dohodu o uznání závazku z titulu způsobené škody ze dne 27. 12. 2021 v předběžně odhadované výši 40 000 Kč a zavázal se tuto částku splácet. Dodatkem ze dne 1. 9. 2022 pak žalovaný uznal co do důvodu i výše dluh z titulu náhrady škody vzniklé na vozidle z 27. 12. 2021, a to v plné výši 72 556,76 Kč. Tuto částku, jak vyplývá z faktury [číslo] uhradila žalobkyně za opravu vozidla DAF 53, splatnost daňového dokladu je ke dni 2. 4. 2022. Žalobkyně oznámila škodu žalovanému v plné výši dne 22. 7. 2022 písemným přípisem. Z přehledu srážek zaměstnance dále vyplývá, že po dobu trvání pracovního poměru splácel ze svého platu žalovaný žalobkyni škodu ve výši 6 046 Kč měsíčně. K dubnu 2023 zbývala neuhrazená částka 18 143 Kč. Žalovaný byl vyzván žalobkyní předžalobní upomínkou k úhradě zbývající dlužné částky ve výši 18 142,76 Kč dne přípisem ze dne 26. 4. 2023. 4. Na základě shora uvedených listinných důkazů má soud skutkový a právní stav ve věci prokázán. 5. Na základě shora uvedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Žalovaný byl zaměstnán u žalobkyně na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou na pozici řidič – opravář, přičemž v souvislosti s výkonem své pracovní činnosti pro žalobkyni způsobil 27. 12. 2021 na vozidle, které řídil, škodu, která si vyžádala úhradu celkové částky 72 556,76 Kč. Zavinění této škody žalovaný výslovně uznal písemně již v záznamu o škodní události ze dne 11. 1. 2022 a následně pokud jde o výši závazku k úhradě náhrady škody dohodou o uznání dluhu ze dne 28. 1. 2022 a ze dne 1. 9. 2022. Na základě uzavřené dohody pak docházelo ke srážkám ze mzdy žalovaného na úhradu předmětného dluhu způsobeného z titulu náhrady škody, a to až do skončení pracovního poměru žalovaného u žalobkyně v dubnu 2023, kdy k tomuto datu zbývá k úhradě částka 18 142,76 Kč. Všechny tyto skutečnosti žalobkyně řádně prokázala listinnými důkazy a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to s odkazem na ustanovení § 263 odst. 2 zákoníku práce, podle něhož uzavře-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal, dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně. Všechny tyto podmínky doložená listina uznání dluhu včetně dodatků naplňuje, jak je již tedy shora uvedeno, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky z titulu uznání dluhu ve spojení s nárokem na náhradu škody, který vznikl žalobkyni v důsledku porušení pracovněprávních povinností ze strany žalovaného při výkonu jeho pracovní činnosti pro žalobkyni, která představuje žalovanou částku 18 142,76 Kč, a to společně s úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, když s ohledem na uzavřenou dohodu je ode dne 21. 5. 2023 s úhradou dlužné částky žalovaný v prodlení a proto je povinen uhradit žalobkyni taktéž úrok z prodlení ze zbývající dlužné částky. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně má ve věci plný úspěch, náleží jí plná náhrada nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladech právního zastoupení dle vyhlášky č. 172/1996 Sb., kdy právní zástupce žalobkyně požadoval úhradu za dva úkony právní služby po 1 860 Kč (převzetí věci, sepis žaloby) a dva režijní paušály za úkony shodné právní pomoci, to navýšeno o 21 % DPH ve výši 907,20 Kč, celkově tak náklady řízení procesně úspěšné žalobkyně činí 6 227,20 Kč.