19 C 13/2023-53 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 10. 2022 se žalobce domáhá proti žalovanému zaplacení žalované částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 9. 2021. Na základě uzavřené smlouvy žalobce žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr do výše 14 000 Kč. Žalovaný úvěr v plné výši vyčerpal. Na základě uvedené smlouvy vznikl žalobci nárok na vrácení úvěru v celkové výši 14 000 Kč, poplatku za sjednání úvěru ve výši 3 570 Kč a speciálního poplatku za zrychlené vyřízení ve výši 495 Kč. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho, nesplatil ani částečně dlužnou jistinu, dostal se do prodlení dne 30. 10. 2021 a přes výzvy žalobce nezaplatil ničeho. Žalobci tak dále vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty, kterou vyčíslil ve výši 1 260 Kč v souladu se smluvními podmínkami v rozsahu 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 31. 10. 2021 do 28. 1. 2022. Žalobce dále požaduje úhradu částky 1 540 Kč za upomínání žalovaného, a to SMS zprávami a e-maily v období do 21. 12. 2021 od 31. 10. 2021, a to 44 x, paušální náhradu po 35 Kč. 2. Žalobce se z jednání, které soud ve věci nařídil, řádně a včas omluvil. 3. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, k věci se vůbec nevyjádřil. 4. Žalobce po podání žaloby vzal žalobu zpět co do částky 490 Kč s úrokem z prodlení od 31. 10. 2021 do zaplacení, když v tomto rozsahu došlo ke špatnému vyčíslení úroku z úvěru. Soud proto v tomto rozsahu řízení zastavil ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., ve znění novel, o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytována nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě provedeného dokazování má soud prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2395 občanského zákoníku a ustanovení § 2 a následujících z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč. Tento úvěr žalovaný postupně vyčerpal v plné výši, když dne 30. 9. 2021 čerpal částku 6 000 Kč, dne 4. 10. 2021 částku 2 000 Kč a dne 4. 10. 2021 další částku 6 000 Kč. Na základě uzavřené smlouvy byl dále sjednán poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 080 Kč a poplatek za rychlé vyřízení ve výši 495 Kč, celkem tedy ve výši 3 575 Kč. Tento poplatek soud vyhodnocuje jako úrok z úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Listinnými důkazy řádně dále žalobce prokázal, zejména pak smlouvou o úvěru ze dne 30. 9. 2021, včetně smluvních podmínek, všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, včetně podkladů pro vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, že jak je již shora uvedeno, žalovaný úvěr v plné výši vyčerpal, nicméně následně ani dlužnou jistinu, ani sjednaný úrok z jistiny, byť jen částečně neuhradil. Dostal se tak do prodlení a v souladu s obchodními podmínkami se úvěr stal splatným ke dni 30. 10. 2021. Soud má dále z listinných důkazů prokázáno, že žalobci tak vznikl nárok na smluvní pokutu, která je ve smluvních podmínkách mezi stranami sjednána v rozsahu 0,1 % denně z dlužné jistiny, což v žalovaném období vyčísleném žalobcem od 31. 10. 2021, tedy ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky, do 28. 1. 2022 představuje smluvní pokutu ve výši 1 260 Kč ve smyslu ustanovení § 2048 občanského zákoníku. Ve shora uvedeném rozsahu proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě částky 17 575 Kč spolu s úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tedy ode dne 31. 10. 2021 do zaplacení, a dále k úhradě smluvní pokuty ve výši 1 260 Kč. 10. Pokud jde o další částku ve výši 1 540 Kč, kterou žalobce požadoval z titulu sjednaných poplatků za upomínání, pak soud tuto částku představující tvrzených 44 paušálních náhrad po částce 35 Kč denně za telefonáty, SMS zprávy a e-maily považuje za pouze další formu smluvní pokuty ve smyslu ustanovení § 2048 občanského zákoníku. Nárok na takovouto zdvojenou smluvní pokutu však z ničeho nevyplývá a soud proto tento nadto neprokázaný nárok žalobce, když žalobce u jednání pro svou nepřítomnost nemohl být poučen, aby případně jednotlivé výzvy řádně odůvodnil, dotvrdil a prokázal, považuje za nedůvodný nárok, a proto v tomto rozsahu žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce má ve věci převažující úspěch, když zamítavý výrok co do částky 1 540 Kč a částečné zastavení co do částky 490 Kč představuje neúspěch ve věci v rozsahu 10 % celkově uplatněné dlužné částky, úspěch tedy představuje 90 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem pak 80 %. Žalobce má nárok na úhradu 80 % vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 850 Kč a nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění novel, v rozsahu tří úkonů právní pomoci po 300 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč za úkony shodné právní pomoci a 21 % DPH. Celkem tak tyto náklady činí 2 302 Kč, 80 % z těchto nákladů pak částku 1 842 Kč, kterou jak vyplývá z bodu IV. rozsudku je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce.