19 C 162/2022-34 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2022 se žalobce domáhá proti žalovanému zaplacení částky 12 342 Kč s příslušenstvím úrokem z prodlení, částky 2 500 Kč a částky 3 484 Kč, když tvrdí, že uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce dne 19. 3. 2021, na základě které, poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. V souvislosti s uzavřením zápůjčky se zavázal žalovaný uhradit poplatek ve výši 2 342 Kč. Na tento závazek uhradil žalovaný před podáním žaloby částku 1 066 Kč. V žalobě žalobce tvrdí, že splnil povinnost k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný nesplnil svou povinnost a zápůjčku nevrátil řádně a včas do 10. 4. 2021. Žalobce proto požaduje kromě dlužné jistiny a poplatku za zápůjčku dále úhradu částky 2 500 Kč za upomínání a částku 3 484 Kč smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 Kč od 1. 6. 2021 do 30. 8. 2022, na kterou započítal uhrazenou částku 1 066 Kč. 2. Žalobce na podané žalobě v celém rozsahu trval. K nařízenému jednání se s omluvou nedostavil. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu se nedostavil. 4. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 6. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ustanovení § 97 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1), určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmům spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 9. Z listinných důkazů obsažených ve spise soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, původně na částku 7 000 Kč dne 19. 3. 2021, následně navýšena dodatkem smlouvy ze dne 24. 3. 2021 o další částku 3 000 Kč se splatností do 10. 4. 2021. Strany podepsaly taktéž dne 19. 3. 2021 všeobecné obchodní podmínky žalobce při poskytování zápůjček. Z potvrzení o platbě vyplývá, že žalobce žalovanému poskytl částku 7 000 Kč dne 19. 3. 2021 a částku 3 000 Kč dne 24. 3. 2021. Žalobce upomínal žalovaného k úhradě dlužné částky upomínkami ze dne 7. 6. 2021, 14. 6. 2021, 21. 6. 2021, 30 6. 2021, 15. 7. 2021 a před podáním žaloby předžalobní výzvou dne 2. 8. 2022, která byla doručována žalovanému dle podacího lístku téhož dne 2. 8. 2022. V předžalobní výzvě uvádí žalobce, že vyzývá žalovaného, aby uhradil dlužnou částku do tří dnů. 10. Soud vyzýval žalobce, aby doložil důkazy k prokázání tvrzení stran posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření smlouvy o zápůjčce. Na tuto výzvu žalobce nereagoval. K jednání se s omluvou nedostavil. 11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce, která byla uzavřena na částku 7 000 Kč mezi účastníky dne 19. 3. 2021 a dodatkem ze dne 24. 3. 2021 navýšenou o další částku 3 000 Kč, je smlouvou neplatnou pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce žádným způsobem neprokázal skutečnost, že řádným způsobem prověřil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto postupoval ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že uvedená smlouva o zápůjčce je neplatná. V tomto směru soud podotýká, že zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr či zápůjčku se spotřebitelem nad rámec povinností, které vyplývají z ustanovení občanského zákoníku, další řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy ještě předtím, než smlouva má být uzavřena a zajišťují i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem je tedy ochrana spotřebitele před jeho nadměrným a neúnosným zadlužováním. Je tedy na věřiteli jako osobě v oboru orientované vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání závazkového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoliv. Jak je již shora uvedeno, tuto povinnost žalobce nesplnil, resp. v řízení svou povinnost neprokázal a porušil proto právo žalovaného jako spotřebitele na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Ve smyslu shora citovaného ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru má tedy žalobce, který prokázal poskytnutí hotovosti žalovanému ve výši celkově 10 000 Kč, právo na vrácení neuhrazené jistiny. Sám žalobce v žalobě tvrdí, že žalovaný před podáním žaloby uhradil částku 1 066 Kč. S ohledem na shora uvedenou neplatnost smlouvy nemohl řádně tuto částku žalobce započítat na smluvní pokutu, soud proto uvedenou částku započítal na dlužnou jistinu a dospěl k závěru, že žalovaný ke dni rozhodnutí soudu dluží celkově na jistině částku 8 934 Kč. Pokud jde o splatnost této částky s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, soud vychází z předžalobní upomínky ze dne 2. 8. 2022 a z v ní uvedené výzvy k úhradě do tří dnů. Ode dne následujícího po doručení a uplynutí tří denní lhůty, tedy ode dne 7. 8. 2022, je žalovaný v prodlení s úhradou zbývající peněžité pohledávky ve výši 8 934 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě zbývající dlužné jistiny ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, a to spolu s příslušenstvím úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. 12. Ve zbývající části zahrnující poplatek ze zápůjčky, který soud vyhodnocuje jako úrok ve smyslu ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, částky 2500 Kč za upomínání a částky 3 484 Kč z titulu smluvní pokuty, soud zamítl, když tyto nároky nejsou důvodné, jak vyplývá z argumentace shora. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žádný z účastníků nemá převažující úspěch ve věci, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.