20 C 71/2022-38 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím. 2. V návrhu uvedla, že žalovaný dne 4. 10. 2018 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního účtu. Žalobkyně se tak zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. 3. Usnesením ze dne 28. 3. 2022 Obvodní soud pro Prahu 1 vyzval žalovaného k vyjádření se k žalobě ve smyslu § 114a odstavec 2 písm. a) o.s.ř. 4. Obvodní soud pro Prahu 1 nejprve vyslovil svou místní nepříslušnost a věc poté postoupil zdejšímu soudu. 5. Dne 31. 8. 2022 žalovaný převzal žalobu a usnesení zdejšího soudu, dle kterého byl vyzván k vyjádření, zda souhlasí s postupem ve smyslu § 115a o.s.ř. 6. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval, soud tak postupoval ve smyslu §115a o.s.ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 7. V doplnění skutkových tvrzení ze dne 30. 8. 2022 žalobkyně podrobně popsala obchodní podmínky rámcové smlouvy a doplnil k důkazu výpis ohledně čerpání úvěru ze strany žalovaného. Z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaný dlužil po postupném čerpání z účtu prostřednictvím platební karty celkově částku 31 913,90 Kč. 8. K čerpání úvěru a jeho splácení žalobkyně uvedla, že v období od 5. 10. 2018 do 31. 12. 2021 byly k jistině pohledávky připsány úroky z úvěru v celkové výši 6 615,76 Kč a úroky z prodlení v celkové výši 5 299,44 Kč. Zaúčtované poplatky pak představují částku 830 Kč. V průběhu čerpání kontokorentu žalovaný obdržel od banky celkově částku 19 269 Kč s tím, že žalobkyni z tohoto neuhradil žádnou částku. Jelikož výše uvedené úroky se staly součástí jistiny, požadovala žalobkyně jako příslušenství k žalované částce úrok a zákonným úrok z prodlení od 1. 1. 2022 do zaplacení. 9. Ze smlouvy v článku II. odstavec 4 vyplývá, že žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni odměnu ve výši stanovené v sazebníku. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 800 Kč. Kromě toho byl žalovaný povinen platit žalobkyni úrok z poskytnutého úvěru ve výši 8,3% ročně a pro případ prodlení se splácením úvěru byl povinen platit i zákonný úrok z prodlení. 10. Žalobkyně rovněž splnila povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a posuzovala dostatečně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uvedl, že pobírá mzdu ve výši 15 850 Kč a měl u žalobkyně zřízen běžný účet. Ke svým výdajům uvedl, že pravidelně představují částku 5 000 Kč měsíčně. 11. Soud posoudil právní vztah ve smyslu § 2395 o. z. a dospěl k závěru, že žalovaný porušil smluvní podmínky čerpání úvěru, a proto bylo třeba žalobě vyhovět v celém rozsahu. 12. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 596 Kč dle položky 1 písm. a sazebníku soudních poplatků zákona č.549/ 1991 Sb. a odměny za zastupování advokátem ve výši 2 000 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 400 Kč režijního paušálu za 4krát úkon právní pomoci po 300 Kč, a 21 % DPH ve výši 504 Kč, celkem tedy 4 500 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.